 
|
|||||||||||||||||||
|
Záznamy akcí
5. května 2001, Praha 1, Národní třída Už v době, kdy v našem klubu KVH Čs. úderníci vznikla myšlenka navázat na tradice legionářů, kteří nastoupili po návratu do vlasti rovněž v bezpečnostních sborech vzniklé Československé republiky jako příslušníci četnictva, policie a finanční stráže, už tehdy vzešel nápad uctít památku všech těchto příslušníků bezpečnostních sborů, kteří položili své životy v době nejtěžší pro ochranu naší vlasti. Při počtu konaných pietních aktů a tryzen konaných při různých příležitostech a různými organizacemi nám přišlo poněkud líto, že se zapomnělo jakou úlohu sehrála čs. policie, četnictvo a finanční stráž v roce 1938 při obraně pohraničí proti rozvracečům republiky, jaké oběti přinesli jejich příslušníci v době okupace naší vlasti fašistickým Německem a při vystoupení v květnu 1945 v rámci vypuknuvšího Českého národního povstání, potažmo nezanedbatelná účast Pražské státní policie a četnictva při pražském povstání a podíl na jeho zdárném průběhu. Z tohoto důvodu se naši členové rozhodli uctít památku obětí, jež policie a četnictvo přineslo v letech 1938 – 1945, a jako jedno z výhodných míst zvolili budovu bývalého pražského policejního ředitelství v Praze 1, na rohu ulic Karoliny Světlé a Národní třídy, na níž byla a je v současnosti umístěna pamětní deska těmto obětem. Samotný pietní akt proběhl v sobotu dne 5.5. 2001 ve 14. hodin a zahájen byl slavnostními projevy zúčastněných, položením věnců a kytic a zakončen byl slavnostní salvou a minutou ticha. Tímto je nutno také poděkovat našim přátelům z KVH Gardekorps Praha, kteří se v dobových uniformách účastnili akce a zástupcům Československé obce legionářské za jejich účast a přednesené projevy. Zklamáním bylo, že nikdo z vedoucích činitelů z řad MV ČR nebo Policie České republiky si nenašel čas, aby přišel podpořit úsilí skupinky vlastenců, jenž uctili ty, na jejichž odkaz by tyto státní instituce neměly v rámci uchovávání tradic zapomínat. Dne 16.5. 2001 v 14 hodin v areálu Muzea PČR v Praze 2, ul. Ke Karlovu 1, proběhla akce určená dětem od prvních do čtvrtých tříd základních škol, která nejen jim měla přiblížit historii bezpečnostních sborů na našem území od středověku až po současnost. Pásmo složené z osmi živých obrazů zahájila svým vystoupení skupina historického šermu, která předvedla výjev z období středověku, a to polapení dvou lapků na tržišti a jejich následné předání rychtáři. V druhém obraze věnovaném období Rakousko-Uherské monarchie (1867-1918) diváci viděli zadržení pašeráka hlídkou c.k. četnictva na hranicích a jeho eskortování na c. k. policejní komisařství, kde proběhla jeho identifikace metodou Alfonse Bertillona z přelomu 19. století. Další ukázka se již dotýkala nově vzniklé Československé republiky, která vznikla v roce 1918 a z větší části přejala bezpečnostní aparát bývalé monarchie, a to policii, četnictvo, finanční stráž a další. V ukázce policisté (jinak příslušníci Sboru stráže bezpečnosti státu) provedli ohledání místa činu loupežného přepadení chodkyně, zajištění stop a formou hlásné služby vyrozumění četnické pohraniční stanice, která ihned uzavřela státní hranici a vyslala pátrací skupinu se psem. Této skupině se pomocí psa podařilo pachatele vystopovat a následně jej zadržet a předat na policejní komisařství, kde byl konfrontován s poškozenou a následně byla u něj provedena identifikace pomocí daktyloskopické metody. Další část ukázky směřovala do roku 1938, kdy došlo ke změně politické situace vlivem vzestupu moci fašismu v sousedním Německu a vzniku napjatých vztahů mezi sudetskými Němci a čs. státními orgány v pohraničí, kde jak bylo v ukázce zachyceno došlo k prvním střetům mezi příslušníky čs. četnictva, policie, finanční stráže a armády a Sudetoněmeckým dobrovolnickým sborem tzv. freikorpsem (Sdfk) pod vedením Sudetoněmecké strany Konráda Henleina. Tyto střety přešly od běžných demonstrací k ozbrojením přepadům hlídek a stanic, což vedlo představitele čs. státu k vyhlášení mobilizace. Diváci viděli statečný boj družstva příslušníků Stráže obrany státu (SOS), složené z četníků, financů, policistů a vojenských záložníků s freikorpsem a jeho zahnání za hranice republiky, což se neobešlo beze ztrát na obou stranách. Po obnovení klidu v pohraničí přišla pro strážce hranic doba nevýslovného pokoření a to přistoupením čs. vlády na tzv. Mnichovskou dohodu, uzavřenou 29. září 1938 mezi Hitlerem a Mussolinim jako zástupci fašismu na jedné straně a min. předsedou Velké Británie Chamberleinem a min. předsedou Francie Dalladierem (našimi tehdejšími spojenci) na straně druhé, o odstoupení pohraničí. Naši ochránci hranic byli nucení opustit své pozice a přesunout se do vnitrozemí. Načež následovalo obsazení pohraničí příslušníky Sdfk a německou brannou mocí. V pořadí pátý obraz se svou tématikou vracel zpět do pohraničí avšak v době po skončení 2. světové války v roce 1945, kdy zde začal působit nově utvoření pohotovostní pluk 1 Národní bezpečnosti, jehož úkolem bylo udržet klid a pořádek. Před zraky diváků zjistila službu konající hlídka příslušníků PP 1 NB, že byli přepadeni osadníci ze statku Sidónie skupinou Ukrajinských nacionalistů, kterým se podle jejich vůdce Štefana Bandery říkalo Banderovci. Po posílení hlídky osádkou bojového vozidla Tudor došlo ke krátké potyčce se záškodníky a jejich následnému přemožení a eskortě do vnitrozemí. Další šestá ukázka z období 50. let zahrnula přepadení poštovního úřadu ozbrojeným pachatelem, který pod pohrůžkou střelné zbraně donutil úředníka k vydání peněz a byl vzápětí na útěku zadržen přivolanou hlídkou Sboru národní bezpečnosti, která se na místo přijela ve služební volze v modrobílém provedení. Sedmý obraz se odehrál v 70. letech na letišti v Praze Ruzyni, kde se příslušníku Veřejné bezpečnosti se psem mezi přítomnými cestujícími při odbavování podařilo odhalit pašeráka, který ve svém zavazadle pronášel drogy, a následně jej zadržet společně s hlídkou a pomocí hlídkového vozu Vaz v žlutobílém provedení jej eskortovat na Oddělení VB. Osmý poslední obraz ze současnosti obstarala Zásahová jednotka Policie ČR, která předvedla osvobození rukojmí a zadržení pachatele. Na závěr lze říci, že celý komponovaný pořad se vešel do jedné hodiny, která si myslíme byla pro děti a nejen pro ně zábavou i poučením zároveň. Tímto chceme také poděkovat pracovníkům Muzea PČR, ostatním složkám PČR a přátelům z KVH Gardekorps Praha a Spolku vojenské historie Hradec Králové, jenž se na akci podíleli, za jejich pomoc a podporu, která byla důležitá pro zdárný průběh celého dne. Účast na tradičním Dnu pozemního vojska AČR.
Prázdniny bez úrazů - pořad pro děti Dne 13.6. 2001 se náš klub společně s KVH Gardekorps Praha a Spolkem vojenské historie Hradec Králové zúčastnil akce „Prázdniny bez úrazů“ pořádané Městskou částí Praha 13 v okolí retenční nádrže (Nepomuckého rybníka) pod tubusem Metra mezi stanicemi Hůrka a Lužiny. Akce byla určena pro děti od 8 do 15 let a byla zaměřena na prevenci bezpečnosti a zdraví. Mimo jiné se akce účastnili různé složky policie ČR, Městské policie hl. m. Prahy a Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy. Naše vystoupení bylo koncipováno stejně jako při dni v Muzeu PČR, týkalo se historie bezpečnostních sborů na našem území v letech 1900 – 1946, a proběhlo dvakrát během akce, jednou dopoledne a poté v odpoledních hodinách. Jednalo se opět o 3 živé obrazy z historie naší země. První se opět týkal období Rakousko – Uherské monarchie a šlo o zadržení pašeráka cukerínu na hranicích c.k. četnickou hlídkou a jeho předání na c.k. policejní komisařství, kde byla provedena identifikace pašeráka pomocí metody Alfonse Bertillona. Druhý byl zaměřen na období první republiky do roku 1938 a ukazoval práci čs. státní policie při potírání jednoho z dříve nejpopulárnějšího druhu trestné činnosti – kasařiny. Diváci shlédli pokus dvou kasařů o vyloupení nedobytné pokladny, jenž překazil rychlý zákrok policejní hlídky, které se podařilo jednoho z pachatelů zadržet. Po předvedení komplice na policejní stanici a ohledání místa činu bylo učiněna hlásná služba nejbližší četnické stanici, která provedla zátah a nasadila na stopu služebního psa. Tento brzy vypátral ukrývajícího kasaře a ten po marném pokusu o odpor byl četníky zajištěn a předán na policejní stanici. V další části byly zobrazeny události z roku 1938, kdy nepovolená demonstrace příznivců Sudetoněmecké dělnické strany v pohraničí přerostla v ozbrojený střet s četnickou pohraniční hlídkou. Po odražení útoku Sudetoněmeckého freikorpsu byla vyhlášena mobilizace a příslušníci Stráže obrany státu zaujali předem stanovené pozice. Na to byl oddílem freikorpsu podniknut na postavení družstva SOS útok, který byl za podpory lehkého kulometu a povolané posily četnického pohotovostního oddílu a vojenské asistence za cenu ztrát na lidských životech odražen. Po obnovení pořádku v pohraničí následovalo rozčarování z přijetí podmínek Mnichovského diktátu a odchod ochránců z hranic. Třetí obraz se vztahoval k poválečné historii naší republiky, kdy v roce 1945 nastupovaly do pohraničí jednotky nově vzniklého pohotovostního pluku 1 Národní bezpečnosti, aby obnovily klid a pořádek na hranicích. Ukázka se vztahovala na období, kdy na našem území operovaly skupiny ukrajinských nacionalistů tzv. banderovců, a právě jedna z těchto skupin přepadla osadníky ve statku „ Sidónie“, zajala několik rukojmích, přičemž se jednomu podařilo utéci a podat o přepadení zprávu hlídce PP 1 NB, která ihned přivolala na místo posilu. Statek byl obklíčen jednotkou PP 1 NB a banderovci se po krátké přestřelce vzdali a byli eskortováni do vnitrozemí. Tímto naše posledním obrazem naše účast na celé akci skončila, a už na konci nám bylo jasné, že se příště sejdeme zase při podobném vystoupení, což se nakonec skutečně stalo.
Za situace, kdy většina ruských jednotek opustila frontu a nepřátelští vojáci se valili do nitra Ukrajiny, se naše vojenské jednotky přesunovaly na západní frontu. Českoslovenští vojáci odráželi neustálé útoky dotírajících německých i rakouských vojsk. Takže - 23.6.2001 se nádraží Jindřichohradeckých místních drah v Hůrkách proměnilo ve fiktivní stanici Gorki kdesi na Ukrajině. Krátce po poledni mohli diváci sledovat asi toto:
Bojové ukázky se zúčastnilo téměř 50 bojovníků: Ruské a legionářské jednotky: Rakousko-Uherské jednotky: Bojové ukázce přihlíželo více než 500 spokojených diváků. (další foto: http://mujweb.cz/www/ukrajina1918/foto_2.htm) Akce pořádaná Společností Renata a Muzeem průmyslových železnic.
Military show 2001 Ve třetím zářijovém víkendu proběhla u obce Hořesedly na Rakovnicku akce určená široké veřejnosti, která měla za úkol prezentovat složky České armády, Policie ČR a Hasičských záchranných sborů, na své si přišli i příznivci vojenské historie, leteckých modelářů a militárií. Náš klub společně s dalšími kluby vojenské historie např. Spolek vojenské historie Hradec Králové, KVH Východní nebo KVH Nord z Chomutova se prezentoval v sobotním představení, kdy se na ploše před tribunou začali odehrávat osudové okamžiky roku 1938 v našem pohraničí. Za vytyčenou čs. hranicí z bílých hraničních kamenů se před zraky přítomných sudetských Němců, kteří vše sledovali z území Velkoněmecké říše, u pohraniční četnické stanice odehrál akt vztyčení Československé státní vlajky. Osazenstvo četnické stanice i přítomní čs. státní policisté z nedaleké policejní expozitury vzdali poctu státnímu symbolu a po jejím skončení se všichni vydali k plnění svých služebních povinností. Četníci zvedli závoru hraničního přechodu a začali kontrolovat procházející návštěvníky, dvoučlenná hlídka pak vyrazila na obhlídku státní hranice, policisté odešli na obchůzky do svých rajónů. Vše doposud vypadalo na poklidný běžný den na státní hranici, a to až do chvíle, kdy se u pomezního kamene shromáždila čtyřčlenná skupina příslušníků sudetoněmeckého freikorpsu a počala procházející četnickou hlídku častovat urážkami. Četníci vyzvali přítomné ke klidu, ale to nezabralo a naopak to skupinku vyprovokovalo k napadení nejbližšího četníka se snahou ho odvléci za hranice. Rychlá reakce jeho kolegy a výstřel ze služební karabiny jejich počínání ukončil a všichni zmizeli za hranicemi. Ani tento služební zákrok je však neodradil, aby se teď již patřičně vyzbrojeni puškami a pistolemi přiblížili ke stanovišti četnictva a počali její příslušníky ostřelovat. Četníci se stáhli ke stanici a palbu opětovali, zároveň jim přišla na pomoc tříčlenná skupina policistů s policejní expozitury, když předtím poslali hlášení o situaci na okresní policejní ředitelství. Situace se pro četníky a policisty nevyvíjela příznivě, byli přesilou zatlačeni až k policejní expozituře, avšak ani orgány státní moci po zprávě o vzniklé situaci na hranicích nezahálely a zemské četnické velitelství vyslalo na místo četnický pohotovostní oddíl s autokarem, vyzbrojený lehkým kulometem vz. 26. Posila se ihned zapojila do boje a vytlačila freikorps za hranice. Boj ustává, ale jen proto, aby nepřítel načerpal síly a dostalo se mu pomoci od říšské branné moci. Politická situace se vyhrocuje a prezident republiky vyhlašuje mobilizaci. Na hranicích nastupují do svých postavení příslušníci Stráže obrany státu - četníci, policisté, financové a vojenští záložníci. Sotva zaujmou postavení, jsou nečekaně napadeni dělostřeleckým palebným přepadem, na jejich stanovišti vybuchují granáty, jsou první ranění. Po přepadu vyrážejí do útoku opět příslušníci Sdfk posíleny oddílem wehrmachtu. Situace družstva SOS je kritická, postavení je obkličováno nepřítelem, družstvo se stahuje k policejní stanici, aby zde dále pokračovalo v boji. Situace je pro naše obránce dále nepříznivá, přibývá počet raněných a ztrát na životech, nedostává se munice. Do děje nenadále zasahuje československá armáda, jejíž jednotky, díky vytrvalému odporu příslušníků SOS, mohly zaujmout předem stanovené pozice. Čs dělostřelectvo zahajuje přehradnou palbu na postupujícího nepřítele, současně vyráží do útoku četa vojáků podporovaná obrněným automobilem vz. 30, nepřítel je zaskočen a o překot ustupuje za hranice, čs. armáda dosahuje hraničních kamenů a končí pronásledování jednotek Sdfk a německé armády. Takto končí naše ukázka, která měla divákům ukázat, jaké obranné plány měla naše republika připravena v roce 1938 a které už nedokázala vzhledem k politickému vývoji uplatnit. Další vystoupení klub připravil na nedělní dopoledne a odpoledne. Na nedělní dopoledne klub ve spolupráci s dalšími účastníky připravil ukázku z práce československé státní policie a četnictva z období první republiky, jednalo se o policejní vyšetřování loupežného přepadení osamělé chodkyně a následné dopadení pachatele činu ve spolupráci s četnictvem. Po té četníci a policisté za pomoci vojenské asistence rozehnali nepovolenou demonstraci Sudetoněmecké dělnické strany a zatkli nejaktivnějšího řečníka, kterého museli vlivem politické situace posléze propustit. A nakonec ukázka vyvrcholila dramatickými okamžiky v pohraničí v roce 1938, mobilizací a bojem přísl. Stráže obrany státu s německým freikorpsem o hranice, který přestože byl útok Sdfk odražen skončil přijetím Mnichovské dohody a následným odchodem čs. jednotek z pohraničí. V odpoledních hodinách diváci shlédli jednu z epizod z konce druhé světové války, jednalo se o ústup německé kolony přes naše území v květnu 1945. Kolona byla na přesunu překvapena průzkumem rudé armády, zaujala obrané postavení, tvořené těžkým tankem Tiger a obrněným transportérem. Předvoj rudé armády tvořený pěchotou a středním tankem T-34/85 ihned z chodu zahájil boj, podařilo se mu vyřadit OT, ale byl zastaven německou obranou a palbou tanku Tiger, kterému se podařilo zasáhnout tank T-34. Sovětská pěchota se stáhla a čekala na příjezd posil. Německé jednotky toho využily na vybudování obrany. Na scéně se objevily předsunuté americké jednotky, toho Němci využili a začali s nimi vyjednávat o odchodu do jejich zóny. Američané však bojující německé jednotky odmítají vzít do zajetí. Na scéně se jako posila Sovětům objevila jednotka příslušníků 1. československého armádního sboru doprovázená tankem SU – 100, která se spojila s pěchotou rudé armády a po dělostřelecké palebné přípravě vyrazili společně do útoku. Samochodce se podařilo třetím výstřelem zapálit tank Tiger a tím zlomit německý odpor. Následoval pokus části německých vojáků o proražení k Američanům, který byl neúspěšný. Po krátkém boji muže proti muži je konec německému odporu, část německých vojáků je pobita a druhá zajata. Je uctěna minutou ticha památka všech padlých a ukázka končí. A tím končí celá víkendová akce, která i přes částečnou nepřízeň počasí přilákala pozornost několika tisícovek diváků. Děkujeme organizátorům celé akce za zabezpečení a vytvoření podmínek pro účinkující v celé show. Také poděkování Klubu leteckých modelářů z Rakovníka za účinnou podporu ze vzduchu. Na závěr lze jen říci, na shledanou na příští MILITARY SHOW.
Náš KVH posílený o přátele z jiných klubů nastoupil v uniformách Rudé armády a Čs. armádního sboru. Akce zcela mimořádná, odehrávala se na místě, kde se v roce 1944 devět týdnů bojovalo o každý metr země. Na Slovensku se takovéto rekonstrukce bojů nikdy před tím nepořádaly, jednalo se o naprostou premiéru. Tomu odpovídal i počet diváků – ač počasí rozhodně nebylo ideální, sešlo se na stráních za Vyšným Komárníkem přes 2000 lidí. Bojiště přesně odpovídalo situaci roku 1944. Na našem kopci zákop čs. armádního sboru, na protějším kopci německé opevnění. Vzhledem k tomu, že na Slovensku už asi týden prší, jsou zákopy plné vody. Svoje pozice na bojišti obsazujeme již v 9.00. My, t.j. Rudá armáda, máme stanoviště až u lesa, takže se dobře bavíme pohledem na nešťastné Němce na protějším svahu, kteří vylévají vodu ze svého opevnění. Diváci mohou sledovat přestřelku hlídek i zajetí německého „jazyka“. Schyluje se k útoku na německé zákopy.
Velmi zdařilá akce, rozhodně tu nejsme naposled. Velký dík organizátorům.
Ve dnech 28. září – 30. září konalo se společné cvičení vojensko-historických klubů v obci Vápenný Podol u Heřmanova Městce, pod názvem Velké Vápno, ročník 2001. Jednalo se o společné cvičení klubů, zabývajících se obdobím 1. sv. války na východní frontě, představujících obě válčící strany, za účelem společného poznání a secvičení pro účely konaných veřejných bojových ukázek. Celou akci organizoval Pavel J. Kuthan spolu s Janem Queisnerem. Z vybraných pozvaných vojenskohistorických klubů se nakonec pro počáteční týdenní nepřízeň počasí a množství po sobě rychle následujících akcí před cvičením dostavily pouze tyto kluby vojenské historie (dále jen KVH):
Noc strávili účastníci jak pod velkým společným stanem na dřevěných velkých pražcích, tak v jedné místnosti Obecního úřadu, jenž nám byl dán k dispozici. Byly drženy pravidelné pečlivé hlídky. Většina účastníků dorazila tohoto večera. Druhý den ráno již započalo samotné cvičení, jehož stručný přehled je zde:
Společné vojenské cvičení „Velké Vápno 2001“ se vydařilo i přes neúčast větší části předpokládaných účastníků, zejména ze strany rakouské c. k. armády. Těšíme se na příští ročník.
Akce byla plně v režii italské ambasády. Věnce, pocty, hymny, velmi důstojná slavnost. Bohužel na závěr poněkud zaskřípala organizace, takže od italského k ruskému pomníku přešla jen skupina členů KVH - v ruských i rakouských uniformách a vojenští přidělenci Ruska a Ukrajiny. Zvládli jsme to i bez armádní hudby - naštěstí kluci z 1. pluku měli přichystanou kytici, kterou společně s vojenskými přidělenci položili k pomníku. Společně s Austrijáky jsme dali k poctě zbraň, Boris pronesl modlitbu v mateřštině pochovaných vojáků a bylo po všem. Akce se zúčastnili naši přátelé ze 4. pluku a nově vznikajícího 1. pluku. Možná se dočkáme dne, kdy každý z historických legionářských pluků bude mít svůj následovnický klub vojenské historie. Se hřbitovem těsně sousedí malé muzeum, provozované italskou ambasádou, chvályhodný počin. Následoval přesun do milovického kostela, kde proběhla mše - sloužená v italštině. Na závěr krátký ale intenzivní raut (nebo jak se tomu říká) v milovickém kulturním domě. Škoda, že se neukázal nikdo v historických italských (co, Plzeňáci???) a francouzských uniformách.
|
administrace    
| |||||||||||||||||
Bojová ukázka reprezentovala jednu z desítek bitev, které se odehrály na Ukrajině během stahování našeho vojska z neexistující ruské fronty. Bolševická agitace dokázal to, co se vojensky nepodařilo vojskům Německa a Rakousko-Uherska - zničit největší brannou sílu světa - ruskou armádu.
Nádraží v Gorkách je kontrolováno nepočetným ruským oddílem. Všude panuje klid, dle všech zpráv je nepřítel desítky kilometrů daleko. Klid je brzy pryč - posádka nádraží je napadena předsunutými rakouskými jednotkami. Po krátké urputné přestřelce jsou Rusové z nádraží vytlačeni. Gorki jsou v rukou rakouské armády. C. a K. vojsko se opevňuje, před nádražím vzniká postavení těžkého kulometu. Po železniční trati se z nitra lesů vynořuje vlak s československými legionáři. Vlak je vyzbrojen kanónem, který se záhy zapojuje do akce. Legionářská rozvědka informuje velitele o aktuální situaci v okolí železničního uzlu Gorki. Z vagónů sesedají příslušníci 6. Hanáckého pluku a okamžitě společně s ruským 125. plukem podnikají protiútok. Vojáci 3. Narvského pluku se činí u kanónu na dělovém voze, v rakouských pozicích se trhají první šrapnely. Rakouská obrana je velmi úporná, obě strany si uvědomují důležitost uzlu Gorki. Rakouský úderný oddíl zle dotírá na dělový vůz ručními granáty. Do boje spěchají další legionářské jednotky - na bojiště z vlaku seskakují příslušníci 
Samostatného úderného praporu a bojovníci z Kornilovského pluku. Rakušané se stahují do opevněných pozic před nádražím. Rakouský kulomet zastavuje legionářský útok těsně před drátěnými překážkami. Další výstřely z dělového vozu umlčují kulomet. Po urputné bodákové zteči se obě strany stahují. Projevuje se početní převaha československých a ruských jednotek. C. a K. jednotka je již bez rezerv a téměř bez munice. Na bojišti se objevuje rakouský parlamentář. Po krátkém vyjednávání je dohodnuto příměří - rakouské jednotky opouštějí nádraží Gorki, železniční uzel je volný, legionáři pokračují směrem na Vladivostok.
125. pluk
Bojová ukázka, která měla připomenout úporné boje o Dukelský průsmyk na podzim roku 1944. Pořádala Slovenská spoločnosť vojenskej histórie.
Po dělostřeleckém přepadu se vojáci čs. armádního sboru vrhají proti německým pozicím. Bojuje se urputně, Němcům se podařilo útok odrazit. Wehrmacht posiluje, přijíždí polopásák. Čechoslováci se odpoutávají a stahují se do výchozích pozic. Němci teď útočí přes údolí, podporováni svým obrněncem. Na linii obrany Čechoslováků je polopásák zlikvidován několika zásahy z protitankového kanónu vytaženého z úkrytu. Německý útok ztroskotal. Obě strany krátce sbírají síly k dalšímu boji. Čs. armádní sbor je posílen jednotkami Rudé armády. Roztahujeme rojnice po celé šíři bojiště a postupujeme vpřed. Terén v Karpatech prověřuje fyzičku, helmy se pěkně zevnitř rosí... Přískoky se posunujeme vpřed, německé linie jsou již asi jen sto kroků před námi. Čs. vojáci útočí na levém křídle, náš sektor je střed a pravé křídlo. Poté, co je umlčen německý kulomet, nasazujeme bodáky, zvedáme se, a vyrážíme k závěrečné zteči. Máme skoro padesátiprocentní ztráty, ale německý zákop je náš.
Cvičení započalo již večer 28.září, v den patrona české země, kdy se účastníci počali sjíždět, a kdy byla po dobu jedné minuty slavnostně držena čestná stráž u pomníku všech padlých v první světové válce. Byla symbolicky držena dvěma organizátory v uniformách obou válčících stran za účasti čestné stráže KVH Hradec Králové. Přítomen byl i starosta obce, pan Motl, a další občané obce Vápenný Podol. Večer potom proběhl ve velmi družné zábavě u společného ohně, kdy k dispozici byla bezprostředně u tábora jednotek malá hospůdka.
Ráno byl budíček v 8h za zvuků sokolských pochodů z obecního rozhlasu, následovala asi dvacetiminutová sokolská rozcvička, na níž zřejmě někteří účastníci budou dlouho vzpomínat, zakončená krátkým během. Po snídani a poradě velitelů byl slavnostní nástup jednotek a zahájeno cvičení Velké Vápno. V 9,45 se odcházelo na pozice cvičení, jímž byl soukromý pozemek za vesnicí. Zde byla prováděna samostatná činnost jednotlivých KVH, soustředěná především na povelovou techniku, pořadovou přípravu a pohyb v terénu. Pak se účastníci navrátili do tábora. Všechny přesuny konaly se velmi spořádaně a za zpěvu českých vojenských písní. Odpoledne po obědě následovala opět porada velitelů a ve 13,45 opět odchod na pozice, kde do 17h konána společná secvičná činnost KVH, pod jednotným velením, včetně nácviků v poli a boje muže proti muži. Bohužel bez účasti KVH Gardekorps, jenž však v dopolední nepřítomnosti cvičících obětavě zajišťoval strážní službu v táboře. Poté následovala večeře, večerní nástup jednotek a ukončení prvního dne vojenského cvičení. V noci opět držena účastníky obětavě a pečlivě strážní služba.
Ráno druhého probíhalo stejně včetně rozcvičky, po poradě velitelů následovalo změněné dopolední zaměstnání v areálu tábora na seřadišti. Bylo zde secvičováno především pořadová příprava, povelová technika a cvičena skupinová cvičení se zbraněmi. Po obědě a slavnostním nástupu, kde bylo celé cvičení slavnostně ukončeno, následoval hromadný úklid tábořiště a odjezdy do svých domovů. Celá akce byla účastníky vysoce hodnocena, zároveň je třeba i neopomenout vysokou morálku a disciplínu účastnících jednotek.
Vojenský hřbitov v Milovicích se stává tradičním místem oslav Dne veteránů. Je zde pochováno několik stovek italských a ruských válečných zajatců, kteří v letech 1914-1918 zemřeli v zajateckém táboře v Milovicích. V sobotu 9. listopadu se na hřbitově sešla pestrá společnost. Zástupci a vojenští přidělenci ambasád, sokolové, ČsOL, místní zastupitelstvo, početná skupina italských návštěvníků, armáda ČR s Posádkovou hudbou Praha, členové KVH a my - samozřejmě.
| © KVH Českoslovenští úderníci 2010 |