 
|
|||||||||||||||||||
|
Záznamy akcí
5. května 2002, Praha Tradiční pietní akt na Národní třídě u pamětní desky policistů, kteří padli v boji proti německým okupantům. Jako host se (mimo jiné) zúčastnil i předseda ČsOL gen. Špaček.
Setkání na Labi
Bojová ukázka pořádaná KVH Gardekorps k příležitosti výročí konce 2. světové války. Náš klub nastoupil v uniformách gardové úderné jednotky Rudé armády. Bojová ukázka byla koncipována jako jedna z typických akcí konce války - německé jednotky jsou tísněny ze západu postupujícími Spojenci, z východu je drtí Rudá armáda. V bezvýchodné situaci se část německých vojáků vzdá, část pokračuje v boji do posledního muže...
Slavnostní akt předání praporu spojený s uctěním památky obětí války na nám. gen. Kutlvašra. Naše Historická skupina Četnická pátrací stanice za podpory členů dalších KVH předvedla v rámci slavnostního dopoledne ukázku z historie policie a četnictva.
Kadaň 2002 Slavnosti města Kadaně, náš KVH vyslal svojí Historickou skupinu Četnická pátrací stanice. Několik stovek spokojených diváků shlédlo pásmo z historie policie a četnictva, od dob Rakouska po současnost.
85 let bitvy u Zborova Letošní rok si připomínáme 85 let které uplynuly od bitvy u Zborova, bitvy, která sice zaniká v celkovém pohledu na I.světovou válku, ale pro náš národ a pro dějiny naší armády má velkou důležitost. Zopakujme si ve stručnosti fakta - 2.července 1917 se v oblasti města Zborova (dnes Ukrajinská republika) vojáci 1.česko-slovenské střelecké brigády v celkovém počtu 3530 mužů probili třemi silně opevněnými liniemi rakousko-uherské obrany, zajali 62 nepřátelských důstojníků, 3150 vojáků, ukořistili 15 děl a mnoho kulometů. Byl to první boj větší jednotky složené z Čechů a Slováků, kteří bojovali za své vlastní cíle, vlastně od dob středověku. Brigáda sice měla již nějakou dobu tři pluky, jejich příslušníci ale byli rozptýleni po četách a půlčetách po šíři fronty jako rozvědčíci, nebojovali jako normální pěšáci. Na jiných bojištích čs. legie ve Francii teprve vznikala (Rota Nazdar z r.1914 byla již prořídlá a rozptýlená do jiných jednotek Cizinecké legie), stejně tak se teprve rodila čs. legie v Itálii, několik set vojáků bojovalo v rámci Srbského sboru, několik desítek v rámci jiných jednotek ruské armády (Čs.Kornilovci). Kromě toho význam Zborova spočívá v usnadnění rozšíření čs.legií v Rusku (z brigády na armádní sbor na konci r.1917), v celkové propagaci myšlenek našeho odboje nejen v Rusku, ale i v zahraničí, a to jak dohodovém, tak i v rámci Rakouska-Uherska a Německa. Zborov podpořil tvoření našich zahraničních armád, podpořil diplomatické snahy T. G. Masaryka, E. Beneše, M. R. Štefánika a jejich spolupracovníků, současně i rozšířil mezeru, která byla mezi naším národem a Rakousko-Uherskou říší. Významu Zborova mimo jiné odpovídá i stanovení výročního dne zborovské bitvy jako dne svátku československé branné moci. Myšlenka uspořádat rekonstrukci bitvy u Zborova vznikla někdy v polovině devadesátých let dnes již minulého století, v podstatě současně s myšlenkou na vznik našeho Klubu vojenské historie Českoslovenští úderníci. Stejně jako jsme chtěli osobně připomínat náš, tehdy polozapomenutý, boj o obnovení samostatného státu během I.světové války, a to konkrétně v Rusku, měli jsme v úmyslu provést co nejvěrnější zpodobnění této události, s důrazem na realisticky pojaté ženijní stavby - zákopy, protipěchotní překážky, kulometná hnízda, pozice dělostřelectva. Střelbu a dělostřelbu měla ve velkém stylu simulovat pyrotechnika. Chtěli jsme zapojit co největší počet členů klubů vojenské historie v dobových stejnokrojích, s dobovou výstrojí a výzbrojí, a to jak od nás, tak i ze zahraničí. Počáteční největší problém byl s místem, kde by se dala taková akce uskutečnit. Zaprvé to muselo být místo, kde bychom mohli vytvořit co nejdokonalejší iluzi bojiště, a za druhé toto místo muselo být dosažitelné pro diváky a muselo mít alespoň nějaké vybavení, např. elektrickou energii. Postupně několik prostor vypadalo jako ty pravé a pak jsme je museli odmítnout, až konečně padla naše volba na bývalý Vojenský výcvikový prostor Milovice - Mladá, konkrétně na oblast zvanou Teleček v blízkosti města Milovice. Tyto prostory, dnes patřící městu Milovice, má pronajaté Muzeum vojenské techniky, které nám je ústy pana Komendy nabídlo pro realizaci našeho nápadu. Od té chvíle se začala horečně roztáčet spirála jednání a dobrovolného vyčerpávajícího pracovního nasazení, která se zastavuje až dnes, několik týdnů po samotné rekonstrukci. Do věci bylo postupně angažováno město Milovice, Armáda České republiky, Policie České republiky, Československá obec legionářská, sponzoři, mnoho dalších organizací a mnoho jednotlivců, především členů našeho klubu a našich přátel (a také přítelkyň a manželek). Akci takového rozsahu připravoval náš klub poprvé a rovnou mohu říci, že organizaci a zabezpečení takové akce nepřeji ani svému největšímu nepříteli. Ty měsíce, týdny a dny příprav lemuje řada infarktových situací. Už jen vyhloubení zákopů se po počátečním klidu a spoléhání na "zaručené" zdroje proměnilo v horor. Poté, co jsme byli asi desetkrát odmítnuti, konečně do Milovic bagr přijel a co jsme potřebovali vyhloubil. Samozřejmě hloubení zákopů bylo i záležitostí nás samých a polních lopatek. Několik víkendů padlo na zhotovování dřevěných protipěchotních překážek, úpravy kulometných hnízd. Současně se chystaly rekvizity, například rudé prapory pro zbolševizované ruské vojáky, razily se pamětní medaile, které náš klub vydal při příležitosti této ukázky, dojednávala se spousta věcí, od účasti letounu až po toalety pro naše návštěvníky.
Konečně se přiblížil onen den D - 22.června 2002. Zatímco ráno ještě přijížděli někteří účastníci, dopoledne již byla většina historických jednotek přepravena autobusem do města Milovic. Po krátkém vyčkávání jsme byli seřazeni našimi veliteli do pochodového proudu a vydali jsme se na pochod městem. Během pochodu byla vykonána přehlídka historických jednotek paní starostkou města Milovice a panem generálem Jaškem. Dalším přesunem jsme se dostali až na vojenský hřbitov ruských a italských válečných zajatců z dob I.světové války. Zde byly za účasti zástupce vojenského přidělence Ruské federace pana plk. Jermačkova položeny věnce a květiny k oběma památníkům. Kladení věnců a květin provedli naši přátelé z klubů vojenské historie z Moskvy. Pietní akty byly završeny položením věnců a krátkou vzpomínkou u nedalekého památníku čs. legionářů. Všichni se postupně přemístili do základního tábora na oběd a vše už směřovalo k bitvě. Bylo rozdáno imitační střelivo a pyrotechnika a jednotky se postupně začaly přesouvat na předem určené pozice. Návštěvníci začali zaplňovat vyhrazené prostory, pozvaní hosté improvizovanou tribunu. Ke svému ruskému kolegovi se připojil přidělenec Ministerstva obrany Ukrajinské republiky pan plk. Zacharov.
Závěrem se snad hodí vysvětlit, zda toto vše, co děláme spolu s ostatními kluby vojenské historie, má smysl. Dovolte tedy malé vyznání - jestliže dokázali naši předkové dvakrát začínat od ničeho, vybudovat si svou armádu a pak bojovat za svobodu své vlasti, jestliže naši legionáři v Rusku dokázali na Urale a v Sibiři obnovovat bolševiky zničenou výrobu v místních továrnách a dolech, dokonce zavádět některé výrobní technologie, které zde dosud nepoznali, takže dokonce i naši nepřátelé uznávali, že jsme se připojili k plnohodnotným, státotvorným národům, pak i já dnes věřím, že přestaneme být banánovou republikou a budeme opět silným, fungujícím státem. Chceme tedy s našimi kamarády připomínat, co dokáží svobodní lidé. Akce se zúčastnily tyto historické jednotky: Rakousko-Uhersko a Německo:
Čs. vojsko a Rusko:
a samozřejmě
Poděkování:
Zvláštní poděkování:
Akci bylo možno uskutečnit jenom díky přízni společností:
foto: Gladius s.r.o.
Hodinový let a asi dvouhodinová jízda autobusy, a pak jsme konečně na tom legendárním místě. Zvlněná krajina, pokrytá dozrávajícím obilím a sytě žlutými slunečnicemi. Dnes už by nikdo nepoznal, že právě zde před osmdesáti pěti lety duněla dělostřelecká příprava, kulomety polykaly pásy munice a českoslovenští vojáci se drali liniemi překážek do zákopů obsazených rakousko-uherskými pluky. Jen tichá mohyla na hřbitově v Cecové.
Pak rychle na oběd - a domů. V letadle se snažíme srovnat si myšlenky. Škoda, že to nemohlo trvat déle... Dne maďarské armády se v části historického vystoupení, kdy proběhla rekonstrukce bojů jednotky sovětské armády v r.1945 v dané oblasti, účastnil s jinými kluby z Čech, Slovenska, Maďarska ad. i náš klub v uniformách gardové jednotky Rudé armády (v jejíž sestavě byl i český tlumočník - příslušník 1.čs. armádního sboru na východě). Sov. jednotku prakticky tvořil náš klub spolu s KVH Východní, s podporou jednoho sovětského tanku T-34 a dvou jeepů. Na straně protivníka (německá wehrmacht, SS a maďarská armáda) dobré vyzbrojení s podporou kulometů a jednoho letadla představujícího po menší úpravě Junkers Ju-87d Stuka. Svedená bojová ukázka jednoho bojového dne se velmi líbila tisícům účastnících se diváků, kteří vše s napětím pozorovali (v Maďarsku podobné akce-ukázky klubů vojenské historie prakticky neznají) a ovacemi náležitě výkon bojujících ocenili. Velmi pozitivní a srdečný byl potom i přístup maďarské armády, jež nás hostila, i přes počáteční nedůvěru a organizační svízele. Naše vystoupení bylo velmi vysoce hodnoceno.
Blosdorf 1915
Tradičního společného výcviku klubů, zabývajících se údobím I.sv.války, se tentokrát účastnila jen východočeská část našeho klubu. V rámci výcviku (se zaměřením na pořadovou techniku a taktiku v boji) bylo svedeno i klubové klání v boji s tyčemi na lávce, hře v šachy a stolní hře Člověče nezlob se! (při večerním posezení v místní restauraci při tančením večeru, jehož jsme se účastnili v našich tradičních uniformách). Ráno následovala ještě návštěva zříceniny hradu Lichnice.
Obšár 1944 Cestou na veřejnou rekonstrukci bojů 1. čs. armádního sboru na východě o vrch Obšár na Dukle (pořádali kolegové ze Slovenska) navštívila část klubu mohylu M. R. Štefánika na Bradle, kde jsme položili pietně i věnec se stuhou královéhradecké jednoty ČsOL, dále jsme navštívili i čs.vojenský hřbitov Háje u Liptovského Mikuláše (kde je pohřbeno přes tisíc padlých vojáků 1. čs. armádního sboru na východě, padlých v oblasti v době 2. světové války), kde jsme u ústředního pomníku rovněž položili pietně věnec se stuhou jednoty ČsOL HK jako výraz úcty našim padlým vojákům v boji za svobodu vlasti. Poté, co jsme dorazili na místo akce u Dukelského průsmyku, navštívili jsme ještě Údolí smrti, kde byl tehdy v roce 1944 sveden tvrdý boj proti německé obraně, a kde dodnes stojí zničené sovětské tanky T-34 v poli v bojové sestavě, tak jak byly zastaveny. Je zde i pomník svedeným bojům. To se již šeřilo, proto jsme se nakonec ubytovali v blízkém motorestu na půdě.
Jako jedněm z mála českých návštěvníků v oblasti se nám podařilo bezpečně identifikovat známou "krvavou" kótu 534, jíž jsme i navštívili a objevili na ní i nově opravený pomník našim vojákům. Po akci jsme ještě navštívili ústřední dukelský památník, vzdali čest padlým našim vojákům na Dukle v r.1944 a položili zde opět další věnec se stuhou naší jednoty ČsOL HK. Dále jsme prozkoumali okolí dukelského bojiště s množstvím pomníků na krvavé a tuhé boje našeho 1. čs. armádního sboru na východě. Po společenském večeru v motorestu u Kapišové s kolegy z ostatních účastnících se klubů jsme již šli spát. Ráno jsme hned brzy vyrazili na cestu domů, kdy ještě část našeho klubu navštívila pomníky na Dukle, dále postavení dělostřelectva 1. čs. armádního sboru i s troskami původních zemljanek, poté Svidník, kde navštívila i hřbitov padlých sovětských vojáků v rámci karpatsko-dukelské operace v roce 1944, a místní venkovní muzeum bojové techniky z daného období. Cestou zpět se ještě zastavila u Spišského hradu a poté navštívila Bánskou Bystrici (muzeum Slovenského národního povstání a velmi bohaté venkovní muzeum bojové techniky, kde nechyběl ani čs. tank vz. 38). Pak jsme již jeli přímo domů, kam jsme po krátkém bloudění v okolí Trenčína úspěšně dorazili.
Den vzniku Československa Východočeská část našeho klubu se tradičně formou čestné stráže v našich historických uniformách účastnila slavnostních a pietních aktů k výročí vzniku naší republiky.
Den veteránů Pietního aktu u ruské části vojenského hřbitova v Milovicích se k výročí tohoto dne (ukončení I. světové války 11. 11. 1918) účastnil spolu s dalšími kluby tradičně i náš klub.
Den veteránů Oslav tohoto dne a pietních aktů k tomuto výročí (ukončení I. světové války 11. 11. 1918) se účastnila i východočeská sekce našeho klubu, která šla v čele celého slavnostního průvodu klubů vojenské historie, které akci pořádaly.
Military bál Tradičního tanečního bálu pro kluby vojenské historie se účastnil v nemalém počtu i náš klub, jenž rovněž v tombole vyhrával hodnotné ceny. K poslechu a tanci hrála skupina Pádlo a skotští dudáci.
Vánoční besídka KVH Českoslovenští úderníci V budově místního Obecního úřadu měl náš klub svou besídku s pohoštěním a přátelským družným večerem při jídle, pití, vyprávění a shlédnutí záznamů z našich akcí. Účastnili se nakonec skoro všichni členové klubu. Po počáteční schůzi k potřebným záležitostem klubu nechyběla ani zábavná divadelní scénka ze života našich legionářů v Rusku "Kterak si Čechoslovák nechal v Jěkatěrinburgu u krejčího uniformu přešít". Besídka byla zakončena krátkým venkovním miniohňostrojem jako rozloučení se s rokem 2002. |
administrace    
| |||||||||||||||||
Vzpomínková akce pořádaná KVH Česká lípa (7. LIR) - tentokrát i s bojovou ukázkou. Slavnostní pochod městem - hudbu obstarala kapela pruských gardistů z Hradce Králové, a pak rychle na pozice. Scénář - rakouská hlídka je napadena ruskými vojáky, po krátké přestřelce se rakouská hlídka stáhne na své pozice. Následuje akce rakouské jednotky s cílem rozbít ruský oddíl. Do vzniklého zuřivého boje po chvíli zasahuje posila - Rusům přichází na pomoc četa čs. legionářů. Po urputném boji nakonec Rakušané ustoupí. A když padne i jejich kulomet, přerušují boj. Legionáři vzdávají poctu statečnému soupeři, který odchází do zajetí.
Už v pondělí 17.6. 2002 se do místa konání přemístilo několik organizátorů. Postupně, během týdne, přibývali další a současně se začaly shromažďovat tuny materiálu, mrazničky, jídlo, stany, polní lehátka, pyrotechnika, munice atd.. Byla zbudována polní kuchyň, která pak pod vedením našich skvělých kuchařů připravovala vybrané lahůdky české kuchyně po celou dobu naší přítomnosti. V místě konání se začala rozprostírat síť elektrického vedení. Ve čtvrtek 20.6. 2002 dorazily jednotky Civilní ochrany, stanové městečko začalo nabývat konkrétních obrysů. Přijel též vojenský pyrotechnik s několika svými vojáky. Zde je nutné vyjádřit náš obrovský dík všem jednotkám a velitelům Armády ČR, kteří nám velice ochotně pomohli nad rámec našich původních požadavků a v určitých věcech nás doslova zachránily. Tento den také přijela první oznámená zahraniční návštěva a to z Moskvy z Ruské federace. Ve čtvrtek večer jsme byli nepříjemně překvapeni nejdříve silným větrem, při kterém skrz zvířený prach bylo vidět sotva na 1 m a potom silným deštěm, který naštěstí později ustal. V pátek 21.6.2002 odpoledne začali přijíždět ohlášení účastníci, začala registrace. Večer opět přišla silná bouřka s kroupami, ale kvalitně vybudované stanové městečko bez větších škod odolalo. V nočních a brzkých ranních hodinách dojížděli další účastníci, mezi nimi i druhá zahraniční návštěva, tentokrát ze Slovinska.
Přestože jsme se snažili o co nejvěrnější zpodobnění zborovských událostí, je samozřejmé, že jsme se nemohli držet historie bezvýhradně. V rámci existujících Klubů vojenské historie a jejich početnosti byly jak ruské (česko - slovenské), tak rakousko-uherské pozice rozděleny do tří úseků (levý, střední, pravý), ve kterých se měly stanovené jednotky bránit nebo útočit. Dále mohl ze svého místa divák spatřit vlevo na rakousko-uherské straně linii lehce vykopaných předních stráží, I.linii, opevněnou "ježky" a "španělskými jezdci", II.linii, nejsilnější, nejhlouběji vykopanou (místy až 2,5 m), nejsilněji opevněnou, se třemi kulometnými hnízdy, III.linii na horizontu, dělostřelectvo, poněkud dále vpravo dvě polorozpadlé ruské linie, zanedbávané, neopravované zbolševizovanými ruskými vojáky. Ukázka začala scénou pokusů o "bratření" ruských vojáků s rakousko-uherskými pod rudými prapory, hesly o světové proletářské revoluci apod. Toto bylo ukončeno rakousko-uherským polním četnictvem. A tu již na svůj úsek, za zvuků husitského chorálu Kdož jsú boží bojovníci, přichází 1. čs.stř.brigáda. V několika málo "dnech", které brigádě zbývají do útoku, se vojáci snaží zdokonalit nedostatečné opevnění ruských pozic. Začíná dělostřelecká příprava Rusů, odpovídají Rakušané. Silné detonace zachvívají půdou, gejzíry zeminy vyletují k obloze a úderníci jako první vybíhají vstříc rakouským zákopům. Silná střelba Rakušanů je však přibíjí k zemi. Celé okolí zahaluje krycí dým z dýmovnic, zároveň začíná druhá ruská dělostřelecká příprava. Rakušané na ní odpovídají. Zelená světlice je signálem, úderníci se opět zdvíhají do útoku, dobíjejí předsunuté polní stráže Rakušanů, pokoušejí se dobýt I.linii. Útok překrývá útok, Rakušané a několik jednotek říšských Němců tvrdě odolávají. Ruské dělostřelectvo přesouvá svá děla do první linie, na přímou střelbu. Všichni jsou ohlušeni, špinaví, přesto se krok po kroku probíjejí rakouskou obranou. Na obzoru za ruskými liniemi se objevuje letadlo Nieuport ze spojeneckého francouzského oddílu. Několikrát silně bombarduje rakouské pozice. Závěrečný bodákový útok Čechoslováků se mísí s odpovědí Rakušanů, nastává boj muže proti muži, nelítostný a krutý. 
Ale i zde je zlomen odpor nepřítele a na III.linii Rakušanů, na Mogile, vlají společně ruská a původní česká červenobílá vlajka. Zvuk zvonů končí ukázku. Historické jednotky odchází za zpěvu a potlesku diváků do tábora. Všem organizátorům se ulehčuje, že už je to konečně za nimi a že se nikomu nic nestalo.
Bojová ukázka Zborov 2002 měla velmi kladný ohlas, takže nám vynesla odměnu v podobě několika volných míst v TU 154 mířícím s oficiální českou delegací na Ukrajinu. Společně s čestnou jednotkou armády ČR, delegací z Ministerstva obrany a zástupci ČsOL se i tři členové našeho KVH zúčastnili pietního aktu u hrobu padlých československých legionářů u Zborova.
Dnes ale obklopená lidmi z blízka i daleka. Místní jsou zde snad všichni, čestná jednotka kadetů z Kyjeva, delegace z ukrajinského ministerstva obrany i kněz se svým doprovodem. Hymny, kladení věnců, projevy - to vše má na tomto pro nás tak symbolickém a významném místě mnohem hlubší význam. Rozhodně cítíme hluboké dojetí i hrdost na statečné a odhodlané legionáře.
Tradiční akce pořádaná Společností Renata a Muzeem průmyslových železnic. Bitevní pole o pár set metrů posunuto a vybaveno drátěnými překážkami. Legie a Rusové s přesilou živé síly, rakouské jednotky podporovány minometem a vlakem. Akce se těšila velkému zájmu diváků. Náš KVH reprezentovalo pouhých 5 bojovníků, protože větší část klubu ve stejném termínu reprezentovala naše barvy v Maďarsku.
Na druhý den se již v uniformách část klubu zajela podívat na polskou stranu Dukelského průsmyku, navštívila polské město Dukla, kde jsme se byli podívat i na místním vojenském hřbitově a našli zde část s hroby padlých československých vojáků. Hroby našich vojáků byly ve velmi zanedbaném stavu, proto jsme věnovali čas jejich základní úpravě a očištění, především státních znaků na náhrobcích, případně i jmen, pokud byly vytesány. Po vzdání cti našim padlým vojákům jsme opustili areál hřbitova a věnovali se průzkumu terénu v okolí města Dukla.
Po návratu do města Dukla jsme navštívili venkovní areál místního vojenského muzea s množstvím dobové válečné techniky (nezavařené), jíž jsme mohli shlédnout dle libosti. Poté jsme se překročili zpět slovensko-polskou hranici a vrátili se do místa ukázky, kde se náš klub opět sešel. Při ukázce, která velkému množství přihlížejících nadšených diváků přibližovala boje 1. čs. armádního sboru na východě o vrch Obšár, představovala naše část podpůrnou jednotku Rudé armády (kde byl i náš styčný český poddůstojník - tlumočník). Předvedená bojová ukázka na vrchu Obšár přiblížila veřejnosti krvavé boje, které tu proběhly na podzim r. 1944 při osvobozování našeho území. Akce byla diváky i účastníky velmi vysoce hodnocena.
| © KVH Českoslovenští úderníci 2010 |