 
|
|||||||||||||||||||
|
Záznamy akcí
11. - 12. ledna 2003 Zimní výcvik klubu, jehož se účastnila jeho východočeská část. Jednalo se o pochod terénem v zimních podmínkách, při -15°C, spolu s taktickými nácviky. V průběhu pochodu, kdy jsme v nedalekém lese narazili i na zbytky několika zemljanek po okupační sovětské armádě, jež jsme prozkoumali, podařilo se nám přejít i jeden z vysokých bodů Železných hor - Bučinu (606m). Po návratu z pochodu jsme vzdali čest padlým v I. světové válce u místního pomníku padlým. Zjištěna citelná potřeba některých zimních doplňků. Výcvik byl zároveň uspořádán k výročí založení klubu v roce 1996.
"Vídeň-Arsenal" - cesta za poznáním
Na druhý den jsem brzy z rána vyrazili již přímo k Arsenálu. Po cestě jsme ještě navštívili zámek Schönbrun. A potom již přímo do Arsenalu. Nachází se zde expozice věnovaná rakouské armádě od dob středověku do dneška včetně 30-ti leté války, válek s Turky, I.sv.války, II.světové války ad. Mezi velmi bohatými sbírkami např. nechyběly ani osobní věci císaře Franze Josefa či automobil, v němž byl v Sarajevu roku 1914 zavražděn F. Ferdinand ´d Este včetně jeho uniformy, jíž měl tehdy na sobě (znatelné průstřely a stopy krve), vylovená potopená ponorka z I. světové války, stíhací stroj Albatros z I. světové války, velká houfnice a mnoho děl a spousta dalších a dalších vzácných a zajímavých exponátů, jimiž je muzeum Arsenal doslova přeplněno. Strávili jsme zde 6 hodin prohlídkou expozice, která byla doprovázena i promítáním autentických dokumentů apod. Po 15:30h jsem již vyrazili směrem domů. Až na nepříznivé klimatické podmínky se jednalo o podnětný a zajímavý výlet.
Třebeš
K výročí narozenin T. G. Masaryka se účastnil náš klub ve formě čestné stráže v uniformách úderného praporu čs.legie v Rusku pietního položení květiny se stuhou ČsOL Hradec Králové k pomníku padlým legionářům a účastníkům II. čs. odboje v Třebši.
Tento výcvik, při němž nám počasí přálo, jsme mimo krátkého ověření si pořadové přípravy a cviků se zbraní zaměřili především na taktický výcvik v poli. Po výcviku byla oslava narozenin.
Se svým již tradičním pásmem z historie bezpečnostních sborů na našem území od doby Rakousko-Uherska dodnes představil náš klub (především ČPS) široké veřejnosti život strážců pořádku.
Tradiční akce, rekonstrukce bojů z konce 2.sv.války - osvobození obce Ořechov Rudou armádou. V uniformách sovětské gardové jednotky se této akce pro širokou veřejnost jako připomínky části naší historie účastnila i část našeho klubu.
Pásma z historie bezpečnostních sborů, předvedeném široké veřejnosti, se účastnila i část našeho klubu (ČPS).
Jednotlivé účastnící se kluby vojenské historie nastoupily k závěrečnému představení a poděkování před diváky. Následoval průvod složený z čestné stráže v dobových četnických uniformách, čestných hostů, části povstalců a jednotky v uniformách Rudé armády, k pomníku padlým v květnových bojích proti Němcům na Chodově v r.1945. Po krátkém pietním aktu s čestnou salvou četnické čestné jednotky byla celá akce ukončena. Rekonstrukce květnových bojů 1945 na Chodově byla čestnými hosty, pamětníky i širokou veřejností velmi vysoce hodnocena. Po akci navštívila ještě část našeho klubu Olšanské hřbitovy - vojenskou část. Navštívili jsme pomníky, věnované památce našich legionářů i padlým v II.sv.válce (mezi nimiž nechybí ani pomník obětem pražského květnového povstání), pomník padlým českým a slovenským námořníkům v letech 1918-1919 za svobodu republiky. Dále jsme navštívili mimo hřbitova spojeneckých vojáků (velmi pěkně ošetřovaného) s pohřbenými příslušníky pěchoty, letectva a námořnictva (Velká Británie, USA, Polsko…) bulharský hřbitov, hroby padlých ruských důstojníků z bojů u Drážďan roku 1813. Viděli jsme zde i pomník padlým "Vlasovcům", kteří se nemalou měrou účastnili na straně povstalců květnových bojů 1945 proti Němcům, a hroby ruské a ukrajinské inteligence, která většinou emigrovala k nám před bolševickou vládou v Rusku po I.sv.válce. Navštívili jsme i hroby gen. A. M. Číly, arm. gen. K. Klapálka, gen. K. Kutlvašra, gen. Červinky, gen. Chodoroviče ad. Fotoseriál z akce
Náš klub (především naše historická skupina Četnická pátrací stanice) se organizačně na akci podílel spolu s přímou účastí formou čestné stráže v četnických uniformách.
Expedice měla poznávací a dokumentační charakter, "po stopách bojů I. a II.světové války, se zaměřením na boje čs.dobrovolníků". Expedice byla 9-ti členná a účastnili se jí mimo východočeské sekce klubu i 3 příznivci naší činnosti. Podrobný zápis najdete zde
V rámci oslav výročí obnovení brněnského Střeleckého spolku se náš klub účastnil malé bojové ukázky pro širokou veřejnost, která na místním stadionu na Střeláku byla svedena. Náš klub reprezentovala čtveřice, která neváhala jet až do Brna. Ukázka se nevydařila, její koncepce zcela postrádala celkovou taktiku a realističnost, leckdy připomínala spíše frašku. Případný příští ročník snad bude lepší, ale zřejmě již bez nás.
Kecel 2003 V průběhu letošního roku jsme se rozhodli reagovat na pozvání k účasti na rekonstrukci bojů z 2. světové války od organizátorů z Maďarska. Akce se měla konat dne 7.6. 2003 na území Maďarska v pro nás neznámém městě Kecelu. Jelikož jsme měli již dobré zkušenosti z podobné akce - Hadifestival - v Dabasu z loňského roku, rozhodli jsme se využít nabídky a zúčastnit se. Společně s KVH Východní jsme připravili expedici a v celkovém počtu 14-ti účinkujících (10 úderníků + 4 východní) jsme pod ideovým vedením politruka lejtěnanta Gajdoruse vycestovali do zahraničí. Vyjeli jsme v pátek dne 6.6. v ranních hodinách jedním Transitem a osobním autem (kluci z pobočky v Hradci králové se přesunovali po vlastní ose). Po hladkém průjezdu naší vlastí a překročení státních hranic jsme s menším zdržením, to když jsem marně hledal čerpací stanici na dálnici mezi Bratislavou a slovensko-maďarským pomezím a musel se opět vrátit natankovat do hlavního města SR, pokračovali směrem na Budapešť. Zde jsme zapomněli včas odbočit (za to může politruk, který se řádně nevěnoval navádění) a minuli tedy nájezd na okruh kolem hlavního města Maďarska. Překvapivě bez velkých problému jsme se propletli centrem Budapešti a pokračovali do místa konání akce. Cestu nám maďarskou rovinou zpříjemňovaly, hlavně z Pešti na Kecskemét, lehké děvy, které postávaly kolem cesty. Tento zážotek umocňoval Franta Soukup svým komentářem a fotografickým uměním z jedoucího vozidla. Po ujetí cca 635 km jsme se dostali konečně do Kecelu. V tomto z prvního dojmu provinčním městě se nám podařilo zabloudit, přičemž jsme náhodou shlédli - sice přes plot - velmi zajímavé místní Military Museum. Díky zvacímu dopisu v domorodém jazyce, který politruk předložil místním hasičům, jsme se dostali na místo ubytování. Od této chvíle všichni již vědí, že "Sportsárnok" znamená tělocvičnu. Tělocvična byla na místní poměry nebývale moderně a slušně zařízená a všichni po cestě úmorným vedrem ocenili přítomnost sprch s tekoucí vodou. Rovněž večeře, jenž se podávala na místě konání akce v přírodním motokrosovém areálu za městem v prostorném stanu, nás překvapila vydatností, pestrostí a hojností. K výběru byly zákusky, přílohy a nealkoholické nápoje. Zde jsme se setkali také s hlavním organizátorem panem Udoveczem, ale protože muž, jenž ovládal domorodý jazyk - Roman Moravec z Bratislavy, byl s ostatním ještě na cestě, pouze jsme se představili a potřásli rukama. V průběhu večera dorazili další účastníci, kromě již zmíněných kolegů ze Slovenska přijelo rovněž slušné zastoupení klubů z Čech, např. Armus z Chomutova, kluci z Nymburka a Brna. Po úmorném dni stráveném v autě jsme se rádi natáhli ve spacácích v tělocvičně a očekávali věci příští. V sobotu ráno po opět vydatné snídani nám pořadatelé, prostřednictvím Romana Moravce, vysvětlili, že celý den strávíme nacvičováním ukázky. Teprve po slavnostním nástupu v odpoledních hodinách propukne zlatý hřeb programu - ukázka z 2. světové války. Rozdělili jsme si úlohy, politruk převzal pěší jednotku a my jsme se spolu s Romanem a klukama ze Slovenska, z KVH Armus a dalších, přihlásili k obsluze dvou kanónů ráže 45mm. Tak jsme tedy strávili dopoledne i část odpoledne vytahováním kanónů z lesa na louku a zpátky, což byla za vydatného letního slunce docela slušná koupel ve vlastním potu. Po obědě jsme absolvovali slavnostní nástup, kde jsme vystřihli k "poctě zbraň", aby pan Udovecz mohl hlavnímu pořadateli z koňského sedla podat hlášení o zahájení akce. Pořadatel po nás chtěl předvést sovětskou pořadovku a tak jsme spolu s odvážlivci z ostatních klubů předvedli "K nóge!", "Na plečo!", "Na karaul !" a odpochodovali jsme do pozic. Při seznamování se scénářem jsme zjistili, že "Maďaři" chtějí zvítězit, a to tak, že zajmou politrukovu pěší jednotku. Rozhodli jsme se, že změníme kolo osudu a nezůstaneme u děl, jak bylo plánováno, ale zaútočíme jako druhá vlna a politruka z toho vysekáme. Ze doprovodného programu, kde vystupovali maďarské taneční a folklorní soubory a hudební kapely, nás asi nejvíce zaujalo vystoupení záchranářů a maďarské armády v doprovodu dvou vrtulníků. Přesto jsme raději většinu času trávili ve stínu lesa, kde jsme se napájeli a polévali hlavy vodou, abychom předešli možnému úpalu.
Když se politruk se svým oddílem ocitl za kopcem uprostřed motokrosového areálu, vyslal jsem rozvědčíka "Lávina" (Ondřej Lavický - pozn. autora) na kopec, aby dal signál, kdy můžeme vyrazit. Když "Láva" dal znamení vyrazili jsme v linii přes silnici. Vpravo byl Pavel Kuthan se svým družstvem, uprostřed Franta Soukup, manželé "Nutelovi" (Zikovi - pozn. autora) a zbytek obsluhy. Vlevo byl Roman Moravec se svými lidmi a bratry Benešovými z Armusu a další. To bylo naposled, kdy jsme se na bojišti pohybovali jako jeden útvar. Našim cílem bylo dostat se pod kopec, na jehož vrcholu ležel "Lávin", a po příjezdu němců s motorkami, kübelwagenem a maďarské jízdy je napadnout zezadu a umožnit střeleckému oddílu lejtěnanta Gajdoruse uniknout z obklíčení. Při přesunu jsem si všiml, že Chomutováci se z levé strany přesunuli vpravo a zmizeli za terénní vlnou a už jsem je nespatřil. Roman s bratry se dostal na vrchol kopce, kde zalehl a vyčkával. Pavel Kuthan se svými třemi bojovníky zaujal pozici vpravo na hřebenu a posléze zde byl převálcován v poměru pět na jednoho Maďarskou královskou armádou, která na bojišti marně hledala nějakého vzdorujícího protivníka, protože "divadelní soubor" značně unaven rezignoval. Zůstal jsem spolu z hrstkou věrných pod kopcem a čekali na příhodný okamžik. Sledoval jsem Romana na kopci a situaci vlevo od nás, kde na volném prostranství před diváky se rozvinula německá jednotka se dvěma motocykly a jedním kübelwagenem a přiklusala maďarská jízda. Nastal vhodný okamžik, Němci se věnovali obkličování politrukovy skupiny a my jsme mohli vyrazit. Roman to vzal shora z kopce a já vlevo na prostranství. Přestože jsem řval povely ostošest, zahlédl jsem jen jak se za mnou řítí Franta Soukup. Přeběhli jsme okolo maďarských husarů, kteří měli starosti, aby zvládli vlastní koně. Rozhodl jsme se je tedy ignorovat a vrhnout se na Němce. Když jsem však uviděl, jak německý oficír střelil kamsi do břicha zajatého rudoarmějce a ten upadl na zem, a přesto se ho pokouší znovu střelit a to z bezprostřední blízkosti, naštval jsem se, narazil na hlavu přilbu a letěl k němu. Důstojník byl tak zaujat popravou, že si mne nevšiml a když jsem se do něj opřel vahou těla a napříč hrudi obouruč drženou flintou, kecl si na zadek. Řval jsem na něj : "Čto dělaješ, durak". Právě v tu chvíli jsem ucítil, že mi někdo skočil na záda a další mi masírujou žebra. Byl jsem stržen na zem, upadl jsem na záda, pod nohama jsem měl částečně německého oficíra a rudoarmějce. Vzhledem k převaze a nepřehledné situaci jsem boj vzdal a zaujal pasivní polohu - mrtvolku. Na zemi jsem si v chumlu ještě stačil všimnout nohy v německé holínce, která nakopla ležícího rudoarmějce do žeber. Po chvíli naše trápení skončilo a byl odtrouben konec. Když jsem se shromáždili před tribunou, oprášili se a promnuli naražené údy, každý začal sdělovat své dojmy třeba, že "Nutela" byl praštěn panzerfaustem, že "Lávin" byl čtyřikrát popraven atd. Měl jsem dojem, že i v jiných krajinách jsou lidé, kteří při podobných ukázkách přestávají vnímat hranici mezit divadelním představením a bojovou realitou. Zdálo se mi, že jsem v několika očích patřících maďarským účinkujícím zahlédl dvě známé "elektrikářské značky". Možná, že se mi to jen zdálo.
Pomineme-li neustále zbytečné nacvičování ve sluneční výhni, protože stejně bez improvizace se taková akce neobejde, to že pořadatelé nezajistili dostatečný počet střelbyschopných zbraní a střeliva, což padá na vrub maďarského "Flashe Barrandov", který si to na poslední chvíli rozmyslel, byla akce zdařilá. Bylo zajištěno velmi kvalitní ubytování a stravování, cestovní výlohy byly bez problémů uhrazeny, a uvědomíme si, že je to teprve druhá taková akce v Maďarsku tak tedy - příští rok vzhůru do Hungarie! V pátek 13. června 2003 se, i přes neochotu některých našich nadřízených uvolňovat nás na policejní preventivní akce pro děti a mládež, naše Četnická pátrací stanice Praha sešla v omezeném počtu na polním letišti u Nového Strašecího. Na místo jsme dorazili pohodlně v přistaveném vozidle Ford Transit ze Spr. Stř. kraje a v sestavě velitel ČPS por. Galaš, vrch. stržm. Soukup, prap. Holub, št. stržm. Michal a št. stržm. Hrachovec. Po dohodě s organizátory akce por. René Černým z PIS OŘ PČR Rakovník a pprap. Sklenářem z OOP Křivoklát, mimo jiné také příslušníky skupiny leteckých modelářů - Policejní letka Kobra, jsme v první ukázce nastoupili jako jednotka Pohotovostního pluku 1 NB připravená k zátahu na skupinu banderovců. Po zaujetí pozice jsme sledovali zásah bezpečnostní letky (v podání leteckých modelů) proti ukrývajícím se nacionalistům. Po střelbě vzduch-země a země-vzduch, dalších pyrotechnických efektech, zejména po odvanutí kouřové clony, se naše jednotka rozvinula a ve dvou částech provedla obklíčení několika přeživších banderovců, kteří se ani přes vydané výzvy nehodlali vzdát bez boje, a proto bylo použito krajních prostředků - zbraní, chvatů a hmatů k překonání jejich zatvrzelého odporu. V druhé ukázce jsme nastoupili jako četníci a společně s psovody ze PČR Správy středočeského kraje jsme za pomoci služebního psa provedli zákrok proti dvojici pašeráků zbraní a munice. Přestože narušitelé zákona využili vzrostlého obilného lánu ke svému úkrytu, neušli svému osudu. Jejich podezřelého pohybu v poli si všimla právě procházející četnická hlídka a rozhodla se provést jejich zjištění. Delikventi však nehodlali výzvy uposlechnout a jeden z nich proti zakročující hlídce dokonce použil zbraně. Byla proto povolána na místo posila, ve které byl i vůdce psa se svým čtyřnohým pomocníkem. Zákeřný střelec, vida příchozí posily, se rozhodnul uniknout četníkům a dal se na útěk, při němž byl zadržen služebním psem. Přesto měl odvahu se ještě znovu při eskortě pokusit o útěk, ale ten mu opět zmařil služební pes. Mladší z dvojice pašeráků se vzdal bez odporu, když viděl, že k jeho úkrytu směřuje rojnice četnictva. Eskortou obou zadržených naše účinkování v programu skončilo. Dále bylo na akci vidění zadržení ozbrojených pachatelů hlídkou Policie ČR, což předvedli příslušníci PČR z OŘ Rakovník, vrtulník a práce záchranářů AČR a vystoupení psovodů z již zmiňované Spr. stř. kraje. Myslím, že organizátoři i návštěvníci, které tvořily hlavně děti ze ZŠ, mohli být spokojeni. Dokonce i počasí, přestože hrozilo každým okamžikem deštěm, bylo na začátek léta příjemně chladné. PS: Renda Černý si přes varování neodpustil srovnávání naší pátračky se seriálem Četnické Humoresky a to se mu v závěru vymstilo, byl totiž pro znevažování dobrého jména četnického stavu zatčen a posléze z řetízky na rukou "potupně" vyfotografován. My mu toho "Arazíma" vyženeme z hlavy, jinak odvetné akce budou následovat.
Naše ukázka - boj ve městě v období 1. světové války - přišla na řadu až v podvečer, měl jsem čas omrknout i ty ukázky ze starších období. Zajímavá byla především epizoda z prusko-rakouské války 1866, v tomto případě skončila vítězstvím rakouských vojáků. Závěr dne a na náměstí se vrháme my. Tuhý boj o ulice, nasadit "štyky" a vpřed. Rakousko-uherské jednotky nečekaně dostávají posilu - odkudsi se vyrojily říšskoněmecké pikelhaubny. Je jich opravdu jak much a padat se jim moc nechce. My si tentokrát to umírání užíváme, protože v našem týlu funguje i nemocniční dvoukolák. Zvedáme se k poslednímu bodákovému útoku, necháváme se postřílet a z dlažby pozorujeme našeho posledního přeživšího - rytmistra Borise. Jmenovaný je okamžitě obklíčen a s poctami odevzdává nepřátelskému důstojníkovi svojí šavli. Vzápětí tasí Boris svého "naganta" a ranou do spánku ukončuje protentokrát svojí důstojnickou kariéru.
Brigáda klubu na přípravu akce „Karpaty 1915“ Bojová ukázka – rekonstrukce bojů I.světové války na vých.frontě. Někteří obětaví členové klubu byli na místě akce již od čtvrtka, kdy dotvářeli terén pro celou bojovou ukázku. Během pátku se sjela většina účastnících klubů z celé ČR. U starého nádraží byl tábor účastníků, vedle sebe tu bylo vidět uniformy ruské, německé, rakouské, bulharské i srbská. V závěru dne ještě byl připraven prostor ukázky, nanošeny a sestaveny rakouské pozice z pytlů, postaveny protipěchotní překážky, vyhrazen prostor pro diváky. Druhý den byl zahájen poradou velitelů jednotek, s nimiž byl probrán propracovaný scénář celé bojové ukázky, v níž měli zvítězit čs.legionáři. Rakousko-německé vojsko však mělo značnou přesilu, početní i palebnou. Všichni velitelé, včetně velitelů německých a rakouských jednotek, souhlasili se scénářem, nikdo neměl připomínky. Dopoledne proběhl pietní akt u pomníku padlých obce Vápenný Podol, nakonec jen v režii klubů vojenské historie. Během dopoledne se již trousili i první diváci do tábora. Po obědě, který byl pro účastníky připraven a rozdán, se již všichni horečně připravovali na bojovou ukázku. Rakouské jednotky si ještě zpestřily tento mezičas krátkým pochodem po malebném okolí Vápenného Podolu. Kvůli pomalému pokládání náloží a pyrotechniky byl částečně posunut i čas zahájení ukázky. V ukázce zvukovou kulisou palby pomáhali nám i dva žáci STŠ MO Moravská Třebová se samopaly vz.58. Bojová ukázka začala zajetím rakouské hlídky, poté se rozpoutal boj mezi hlavní vlnou čs.legionářů a rakousko-německými jednotkami, které se pokoušely o několik zuřivých výpadů. Jelikož zklamala pyrotechnika, nebylo během bojové ukázky výbuchů tolik, kolik bylo připraveno. O to větší musela být tedy palba z ručních zbraní a kulometů. Z boku podle scénáře zaútočil i obchvatný oddíl čs.legionářů, který však byl přesilou Rakušanů rozprášen. Hlavní útočná vlna čs.legionářů byla přibita k zemi nepřátelskou silnou palbou, kterou opětovala, zároveň bráníc se neustálým a již neplánovaným rakouským výpadům. Hoši v hlavní vlně vystříleli všechny náboje, zvedl se proti nim útok nepřítele, bylo proto třeba rychle jednat. Proto náš úderný prapor zaútočil dříve, než bylo ve scénáři plánováno, aby zachránil hlavní útočnou vlnu čs.legionářů. Náš úderný prapor postupoval rychle k nepřátelským překážkám za silné a zuřivé palby nepřítele. Použili jsme granáty a za nimi rychle vnikli do zákopů nepřítele, za námi již útočili na bodák hoši ze zalehnutého hlavního útoku, kteří svůj úkol, stejně jako braši z obchvatného oddílu, splnili dle zadaných dispozic na výbornou. Však nyní se stalo to, že Rakušané odmítali padat, přestože útočící legionáři své ztráty z útoku tvořili přesvědčivě. Jen menšina Rakušanů „padla“, ostatní odmítali ukončit boj a zuřivě se bránili, čímž narušili celou bojovou ukázku. Vrcholem všeho byl exces, během něhož jistí jedinci v rakouských uniformách dokonce uchvátili i jeden z čs.praporů. Boj v rakouských pozicích již trval více než deset minut, přičemž pole bylo poseté „padlými“ čs.legionáři, kteří poctivě naplňovali dispozice ukázky, kdežto ještě silné skupiny Rakušanů odmítaly mít ztráty. Částečně tedy nakonec alespoň Rakušané ustoupili, aby v zápětí znovu některé jejich jednotky, kterým byl děj ukradený, zaútočily a děj ukázky tak kazily dále. Nakonec došlo k situaci, kdy zůstalo pár ojedinělých živých čs.legionářů, bránících se mnohdy za hromadou „mrtvých“, kterými pole bylo poseto, a skupiny zuřivě bojujících a střílejících jednotek v rakouských uniformách. Po ukončení ukázky, kdy se jednotky seřadily před diváky, byly tyto divákům představeny. Účastníkům byl předán Pamětní karpatský kříž, následoval odchod do tábora. Odpoledne se náš klub zabýval nelehkým odklizením všech věcí z prostoru ukázky a uvedení všeho do původního stavu. Večer se bilancovalo u ohníčku či bavilo v místním restauračním zařízení, kde byl i juke-box obsypán uniformovanými účastníky. Večer proběhl v přátelské pohodové atmosféře. Jednalo se již o čtvrtý ročník takřka již tradiční akce, kterou jsme pořádali letos spolu VHS Brno.
Military show, letiště Zdeslav Ve dnech 8., 9. a 10. srpna 2003 proběhl na polním letišti u obce Zdeslav v okrese Rakovník druhý ročník akce Military Show. Tento podnik je určený pro příznivce militárií, vojenské techniky a leteckých modelů. V tomto ročníku se role pořadatelů ujali Muzeum T.G.M. Rakovník, Skupina historie voj. a pol. letectva a Muzeum na demarkační linii Rokycany. Náš klub, respektive jeho část - HS Četnická pátrací stanice Praha, přijala nabídku organizátora Rendy Černého k účinkování v ukázce o nepokojích v našem pohraničí v roce 1938 a v ukázkách z bojů 2. světové války a to z bitvy o "Dukelský průsmyk" a o "Moravskou bránu". (více o programu na www.shvpl.pc.cz nebo www.muzeumtgm.cz). V dobré víře ze zkušeností z minulého ročníku jsme nabídku přijali a vypracovali tři scénáře k uvedeným ukázkám a připravili kulisy (repliky prvorepublikových pevnůstek vz. 36 a kulisu četnické stanice postavili pracovníci muzea T.G.M. z Rakovníka). Podařilo se nám pro naši ukázku z roku 1938 získat od pana Emila Příhody z Automuzea Praga ze Zbuzan originální četnický automobil Praga Alfa, takže z tohoto období se zde sešla spolu s exponáty pana Fr. Kocha z Muzea na demarkační linii v Rokycanech (OA vz. 30, četnický autokar Praga atd.) pěkná přehlídka prvorepublikové dobové techniky. Také obě ukázky z 2. světové války byly dobře technicky zabezpečeny a diváci mohli shlédnout v akci tanky T-34, SU-100, německého "Tigra", dva obrněné kolopásové transportéry Hackl, automobil GAZ Čapajev a další, a to včetně podpory ze vzduchu díky modelům Skupiny historie voj. a pol. letectva. Hodnocení našeho vystoupení v shora uvedených ukázkách a ještě v jedné ("Letecký útok na skupinu Banderovců") ponechám na těch, kteří je shlédli. Přesto chci poděkovat Radkovi Galašovi za vypracovaný scénář a komentář k roku 1938 i k událostem v Habartově (Habesbirku) a také členům naší ČPS a účinkujícím např. z KVH Horky, KVH Nord-Sever, Františku Částkovi a spol., prac. Muzea na demarkační linii Rokycany a dalším, prostě všem, kteří se společně s námi podíleli na realizaci avizovaných ukázek, že ve vyčerpávajícím a úmorném vedru v obou víkendových dnech podali tak výborný herecký výkon. Bohužel musím přiznat, že se o letošní Show vyskytla řada věcí organizačního charakteru jako např. registrace účastníků, ubytování, dotace střeliva a podobně, které nám a možná i jiným pobyt na zemědělské ploše u Zdeslavy v parném létě rozhodně nevylepšily, a proto se budeme nad naší účastí v dalším ročníku Military show 2005 pořádně zamýšlet. PS. Kdyby se někdo pozastavoval nad tím, že proti skupině banderovců po leteckém útoku samostatně nebo společně s příslušníky SNB v prozatímních stejnokrojích vz. 47 zakročují i příslušníci Pohotovostního pluku 1 NB, tak vězte, že je nám známo, že tento útvar v roce 1947 již neexistoval, ale také nemůžeme stoprocentně vyloučit, že se příslušníci tohoto útvaru nikdy nemohli střetnout, či nestřetli, s jednotlivci nebo skupinami Ukrajinských nacionalistů v letech 1945-6 nebo po té, co část z nich vstoupila do nově formovaných pohotovostních pluků SNB, zvláště známého útvaru 9600. Konec konců, vždyť jde o to přiblížit zábavnou formou historii veřejnosti, tak proč si nehrát zrovna takhle. Tradiční již akci, rekonstrukci bojů I.sv. války na vých. frontě pro širokou diváckou veřejnost, pořádala společnost Renata. V pátek večer, když jsme se sjížděli, bylo promítání pod širým nebem „Chaplin vojákem“ a první světová válka pohledem normalizačních demagogů, ale záběry byly zajímavé. Druhý den následovala po pietním aktu u pomníku padlých v obci, bojová ukázka z I.sv.války, jíž se účastnil i náš klub jako 1.sam.úderný prapor čs.legií v Rusku. Drželi jsme svůj úsek fronty před zuřivě útočícím nepřítelem, kterému se stále nedařilo prorazit. Měli jsme co vracet za Karpaty, pro mnohé to byla opravdu osobní věc:-). Přesila nepřítele byla za těžkého boje nakonec odražena a celá bojová ukázka nakonec předčasně ukončena, jelikož chytlo pole, na němž se ukázka konala. Vlivem předchozího sucha se oheň po poli rychle šířil, takže museli mimo hasících účastníků zasáhnout i připravení hasiči. Oheň byl uhašen, ukázka předčasně ukončena. Obě strany měly dojem, že vyhrály. Následoval pochod do tábora, před nadšeným publikem, za neutuchajícího potlesku. Bojové ukázky se zdařile účastnil i dobový letoun, přesněji jeho replika, Soptwith SA-5, který ze vzduchu podpořil palbou palubních zbraní bránící se čs.legionáře.
Čestná stráž dvojice členů našeho klubu u VÚ v Tachově při slav. příležitosti.
V bývalém vojenském výcvikovém prostoru proběhl výcvik klubu, jehož se účastnila především východočeská část, jelikož byl svolán narychlo. Byl především určen nováčkům klubu k osvojení základních potřebných dovedností a náležitostí, pořadová příprava a základní taktické nácviky v poli.
Velká akce vojenskohistorických klubů všech období, která vzhledem k rozsahu, kdy měly být předvedeny bojové ukázky z různých historických období od gotiky přes II.světovou válku po ukázku dnešní AČR, nemá obdoby.
Jako již tradičně i letos jsme se vypravili v tento den do míst narození slavného husitského vojevůdce Jana Žižky ve výročí jeho smrti. Akci pořádala jihočeská sekce o.s. VL, za náš klub se zúčastnili formou čestné stráže tři členové. První pokus o volnou bojovou ukázku z historie čs.legionářů v Itálii v r.1918 u nás, který pořádali plzenští „pětatřicátnící“ z KVH Foligno a KVH 35 IR Plzeň. V řadách italských čs.legionářů se účastnili, po menší úpravě uniforem, i dva členové našeho klubu. Akce byla úspěšná, proto se počítá s jejím opakováním i v příštím roce.
Vernisáž výstavy "Čs. legie 1914-1918"
Ve spolupráci s Dr. Fořtovou uspořádalo MM Dvůr Králové n.L. tuto akci, které se účastnili kromě veřejnosti, místních Sokolů a Skautů i tři členové našeho klubu v našich tradičních uniformách 1.sam. úderného praporu. Akce k výstavě, připomínající tradici a odkaz čs. legionářů, proběhla v přátelské atmosféře.
Pro širokou veřejnost byly zpřístupněny prostory těžkého objektu K-15, kde mimo jiné byla ke shlédnutí i expozice věnovaná I.sv. válce, a jako „živé exponáty“ se zde účastnili i dva členové našeho klubu.
Tradičních oslav státního svátku se náš klub účastnil formou čestné stráže při shromáždění občanů na Masarykově náměstí v HK a přísaze nováčků posádky AČR. Následně se účastnil i formou čestné stráže při pietním aktu u pomníku padlých příslušníků čs.odboje před sokolovnou na Eliščině nábřeží. Tradiční čestná stráž našeho KVH byla doplněna dalšími dvěma příslušníky jiného klubu v uniformách prvorepublikové čs.armády.
Stejně jako v loňském roce se náš klub účastnil i vzpomínkové akce při příležitosti mezinárodního Dne veteránů, pořádané kluby vojenské historie z královéhradecka a okolí v Předměřicích. Slavnostním pochodem jednotlivé jednotky dle historických období pochodovaly napříč obcí za velké pozornosti místních obyvatel nejprve k pomníku padlých vojáků ve válce r.1866, kde byl krátký pietní akt s čestnou salvou, poté pokračovaly jednotky dále a následoval i pietní akt u pomníku padlých Čechoslováků v I. a II. světové válce, rovněž zakončený čestnou salvou. Akce se zúčastnil starosta obce. Následně se jednotky vrátily spořádaně opět do výchozího místa. Za náš klub se účastnili akce tři členové.
Militarybál
Tradiční ples pro příslušníky klubů vojenské historie. Zastoupena byla všechna historická období. Ples byl pojat v duchu italské opery 20. – 30. let minulého století (vyřizování účtů mafie, válka rodin). Proběhla i zábavná scénka v podání pořádajícího SVH Hradec Králové – „narozeniny mafiánského bosse“. Zábava probíhala do časných ranních hodin.
Namísto neuspořádané letošní vánoční besídky byly na uvolněný termín zorganizovány klubové střelby, jichž se účastnila východočeská sekce. Střílelo se z krátkých i dlouhých zbraní, naše MOSIN vz.1891 samozřejmě nevyjímaje. Rádi jsme si zastříleli z pistolí Colt, CŽ, Tokarev a pušek (mimo Mosin též americká M-1, dále slavná winchestrovka ad.) Po vydařených střelbách, během nichž byl výtečný jelení guláš z Alešovy kuchyně, jsme se přesunuli do Pardubic, kde jsme v restauraci celé odpoledne až do večerních hodin měli členskou schůzi, zakončenou rozdáním vánočních dárků, které pro ostatní u jednotlivých z nás nechal ježíšek:-). |
administrace    
| |||||||||||||||||
Cesty do Vídně, jež náš klub pořádal, kde hlavním cílem bylo velké muzeum vojenství Arsenal, se účastnili tři členové našeho klubu. Počasí v průběhu cesty bylo silně nepříznivé, především nízké teploty. Po překročení hranice za Břeclaví v prostoru Poštorná-Reinthal, jsem nejprve navštívili obec Dürnkrut, před níž se nachází známé tzv. Moravské pole, kde roku 1278 v boji proti německému vojsku císaře Rudolfa Habsburského padl český král "železný a zlatý" Přemysl Otakar II. V místě bitvy je vztyčen od roku 1978 (k 700. výročí bitvy) pomník s textem k dané události našich dějin.
Odtud po krátké zastávce jsme pokračovali již přímo do Vídně, kam jsme dorazili po poledni. Zde jsme po průjezdu Vídní nejprve navštívili známý "Dům moří" s velkým akváriem a vodními či tropickými živočichy, kde nechyběli ani žraloci, želvy, korály s rybkami, rejnoci, "létající ryby" a mnoho dalšího. Budova "Domu moří" zároveň ve II. světové válce sloužila jako věž protiletadlového německého flaku. Odtud jsme se vypravili k imperiálnímu paláci Hofburg, jenž jsme navštívili a především shlédli jeho venkovní prostory. Nedaleko paláce se nacházejí i archeologické vykopávky z dob římské říše. Pokračovali jsme k nádherné vídeňské katedrále, jejíž monumentálnost zvyšovalo ještě noční barevné osvícení. Před katedrálou se zrovna konala velká společenská akce venkovního bruslení, včetně mnoha atrakcí. Po cestě jsme ještě viděli mimo jiné i budovu rakouského parlamentu. Noc jsme trávili v automobilu.
Na místě bývalých Czajánkových kasáren, kde se 15.března 1939 proti okupační německé armádě statečně postavila bojem na odpor jednotka naší armády pod velením kpt. Pavlíka, se konal pietní akt připomínající tuto událost. V uniformách naší prvorepublikové armády, úderného praporu čs.legií v Rusku a Sokola se formou čestné stráže této krátké akce, pořádané o.s. Vlastenecká liga, účastnila i část našeho klubu. Po cestě jsme ještě navštívili muzeum Tatry v blízké Kopřivnici.
Akci organizoval náš klub. Jednalo se o rekonstrukci válečných událostí z květnových bojů pražského povstání 1945 pro širokou veřejnost. V budově základní školy bylo stanoviště SS. Po ukázce z běžného pouličního života května 1945 proběhlo zatýkání dvou hochů gestapákem za vylepení letáků. Jednoho gestapák zastřelil. Brzy nastalo shlukování lidí, první pokus o vyjednávání s Němci v budově školy, kteří v oknech byli připraveni ke střelbě. První pokus povstalců dopadl neúspěšně, německý velitel roztrhal navržené podmínky kapitulace parlamentáři povstalců. Brzy se začaly tvořit revoluční gardy, jež se v budově národního výboru naproti škole vyzbrojily a počaly střežit ulici. Došlo k incidentu s německou stráží. Následně dva čeští důstojníci v doprovodu ozbrojených příslušníků revoluční gardy znovu vyjednávali s velitelem. Ten nakonec dal rozkaz aby se posádka vzdala. Mezi povstalci zpráva způsobila veselí, zkalené brzy zprávou o blížícím se silném německém oddílu. Došlo k prvnímu boji, první padlí. Zdravotnictvo povstalců se snažilo všemožně za plné palby zachraňovat životy. Boj pokračoval, na podporu Němců dorazil i obrněnec. Boj trval zhruba hodinu. Končil příjezdem sovětské Rudé armády na podporu povstalců. Za hojné účasti široké veřejnosti a médií, kteří všichni přišli shlédnout tuto rekonstrukci událostí, jež se udály před 60 lety, byla ukázka ukončena.
Zahájení vlastní bojové ukázky bylo pro nás v úmorném vedru vysvobozením. Vyrazili jsme s kanóny z kraje lesa, několikrát jsme ze zastávky vypálili (efekty prováděl maďarský pyrotechnik) a vrátili jsme se zpátky. Pak následovala dělostřelecká příprava ze sovětských děl rozmístěných vpravo od nás na louce (efekty vyráběli dva maďarští pyrotechnici). Jednalo se několik 122mm houfnic vz. 38, kanóny ZIS 3 ráže 76mm, kanóny ZIS 2 ráže 57mm, které zapůjčilo muzeum z Kecelu. Po skončení palby jsme vyrazili znovu s kanóny z lesa, několikrát vypálili a zůstali stát před škarpou u silnice. Za námi vyjel z lesa tank T-34 a rozvinula se pěší jednotka pod politrukovým velením. Vpravo od nás vyvíjel činnost "maďarský divadelní soubor", který v roztodivných sovětských uniformách z různých období, od různých druhů vojsk a různých hodností (např. několik plukovníků letectva, NKVD a podobně), v teniskách i pantoflích omotaných ovinovačkami, nám celou dobu připadal jako dobrá pouťová atrakce. Nechali jsme přejet tank přes silnici do postavení nepřátel, jak bylo scénáristy určeno. Za ním se přes naše postavení přehnal náš střelecký oddíl, který s několika střelbyschopnými zbraněmi a 17 ks munice na zbraň měl vytvářet bitevní kulisu.
Jeden z Němců (byl to kolega ze Slovenska) nás zahlédl, otočil se a vypálil na mě, což jsem mu se svým zavařeným Mosinem nemohl oplatit (Určitě bych ho vyřadil dřív, protože jsem na něj mířil ještě před tím, než nás vůbec zahlédl.), a tak jsem se do něj opřel puškou. On pochopil nastavil taky flintu, ale vzhledem k tomu, že jsem byl rychlejší, zatlačil jsem jej na zem a pokračoval přes něj dál ke kübelwagenu. Ještě jsem se ohlédl a viděl, že se pokouší vstát, ale to se mu nepodařilo, protože za mnou se řítící Franta Soukup ho rovněž stejným způsobem opětovně skolil. Já jsem zajal dvoučlennou osádku vozidla a výkřiky : "Ruki věrch" a "Hande hoch" jsem se je marně pokoušel dostat z vozidla. Po 5 minutách marného přesvědčování namířeným zavařeným mosinem a slovními výrazy jsem zjistil, že se jedná o Maďary, pro které je národnostní jazykové a kulturně-myšlenkové specifikum opravdu nepřekonatelnou bariérou. Zanechal jsem pokusů vzít oba protivníky do zajetí, protože bylo na obou vidět, že museli hodně citově přilnout k svému vozidlu a že ho za žádnou cenu nehodlají opustit. Raději jsem sledoval situaci na bojišti. Zde jsem zahlédl Zdeňka "Nutelu", jak vyzbrojen polní lopatkou naznačil výmluvným gestem německému motocyklistovi, který neustále seděl na svém motocyklu s panzerfaustem přes rameno, že jeho existence v boji skončila. Zde i on však narazil na onu bariéru a přestože svůj požadavek vůči soupeři zopakoval, dočkal se pouze toho, že sok, aniž by slezl z motocyklu, sundal z ramene panzerfaust a přetáhl s ním Zdeňka přes hlavu. V tuto chvíli jsem byl rád, že jsme si opatřili přilby vz. 40. Zdenda poznal, že zde narazil opravdu na zarputilého protivníka, rezignoval a běžel se bavit jinam. Já jsem rezignoval též, sundal přilbu a bodák a sledoval dění na bojišti. Tam se situace změnila z bojové na loveckou a zřejmě pod heslem "poprav si svého Rusa" si do nás chtěl každý vystřelit.
Po uklidnění situace a po opět vydatné večeři jsme byli na závěr odměněni vyznamenáním a diplomem v maďarštině, jehož znění slíbil Roman přeložit, a nedělní dopolední návštěvou v Military muzeu v Kecelu.
Městské slavnosti ve Stříbře, pojaté opravdu v militaristickém - tedy nám blízkém - duchu. Statická výstava techniky z majetku Historického ústavu AČR jakož i techniky AČR, bojové ukázky od středověku po první světovou válku. To vše občas prošpikováno mažoretkami a hudební kulisou od všudypřítomných kolotočů a lochnesek...
V táboře potom byl předváděn částečně dobový život a hlavně vyhledáváno občerstvení, protože vedro daný den bylo zničující. Večer potom následoval v blízkém lese, kam nás dopravil vláček na otevřené plošině, na níž nás vytrvale zasypával černý popílek, boj o poklad. Byl to boj již jen pro účastníky, bez diváků. Proti velké přesile německých a rakouských jednotek však nedokázali čs.legionáři dlouho vzdorovat, přestože jsme se bránili odhodlaně. Nakonec díky přesile, a „ožívání“ již padlých Rakušané, rakousko-německá strana, zvítězila. Po nástupu účastnících se jednotek následovalo slavnostní předání pamětního odznaku pořadateli, poděkování a jízda vláčkem zpět do tábora. Zde jsme též večer oslavili narozeniny našeho Standy Prouzy. V zábavě jsme pokračovali až do brzkých ranních hodin.
Rekonstrukce bojů 2.sv. války s dějem „Ostravské operace“ se účastnili i někteří jedinci našeho klubu. Jednalo se o první ročník s tímto tématem, po předchozích ročnících, které připomínaly tisícům divákům r.1938 a potenciální obranu čs.armády proti Němcům (k níž bohužel nakonec nedošlo - Mnichovská dohoda). Tento rok poprvé bylo představeno nové pásmo, připomínající boj o hraniční opevnění v r.1945 při Ostravské operaci, kdy sovětská armáda s 1.čs.armádním sborem pronikala přes německou obranu v předválečných čs.pevnostech.
Bohužel akci silně nepřálo počasí a celý pátek a sobotu vytrvale pršelo. To nám k tomu, že jsme neměli vlastní stan moc nepřidalo. Ubytovali jsme se tedy v jednom bezprizorním stanu, do kterého jsme se většinou naskládali v pátek večer po příjezdu, kdy vládly značné organizační rozpory, ale na to jsme zvyklí. Poté, co jsme se sjeli a sešli, trávili jsme večer u ohně před stanem. Následný den byl ráno nástup všech jednotek, vysvětleny úlohy, organizační záležitosti. Dopoledne jsme trávili nácvikem pořadové přípravy a cviků se zbraní. Po obědě jsme se dostali i k procvičení taktiky v poli. Blížila se naše chvíle, všechna období před námi již svou bojovou ukázku před obecenstvem, které hlavně kvůli mizernému počasí nebylo tak početné, jak jistě i organizátor čekal, svedla. Přišla naše bojová ukázka z I.světové války, v níž naše jednotka měla s jednotkou 3.Narvského pluku hájit pozice na malé vyvýšenině proti útočícím rakousko-uherským a říšskoněmeckým jednotkám. Po ceremoniálním nástupu do výchozích pozic akce začala.
První nápor nepřítele byl našimi rozvinutými silami v obraně odražen. Následoval druhý útok, mnohem silnější, kdy nepřátelé odmítali do mazlavého bláta padat, ať k poslednímu vydechnutí, či obraně. „Zákeřná“ nepřátelská skupinka se skryla za reklamní cedule:-) což jsme však odhalili a zaujali obranu z levé strany. Spořádaně jsme čelili valící se přesile nepřátel, ostatní části chaoticky ustupovaly. My jsme po spořádaném ústupu se přemístili dle plánu na pravé křídlo, kde jsme zaútočili posledním útokem na přesilu nepřátel. Dobojováno, všichni padli. Nepřítel se zmocnil postavení. Následovalo řazení, minuta ticha za padlé a odchod před tribunou, kde i přes velkou nepřízeň počasí bylo nemálo diváků. Ti nadšeným potleskem oceňovali nasazení zablácených jednotek, které se vracely do tábora. Zde po odpočinku následoval pro diváky ještě život v táboře, potom už balení a odjezd domů. Škoda, že nám počasí nepřálo, příště to snad vyjde lépe. Jeden člen klubu na místě zůstal a účastnil se i bojové ukázky z II. sv. války.
Bojová ukázka pro širokou veřejnost, východní fronta I.sv.války v r.1918, jíž náš klub nejen organizoval, ale i se účastnil. Tradičně v ukázce, v níž se střetli čs. legionáři s rakousko-uherskou c.k.armádou, účinkoval parní vlak s vysunutou plošinou, na níž bylo umístěno dělo. Ukázka byla zakončena bodákovou ztečí čs.legionářů. Pěkná tradičně pohodová akce. Nakonec jsme se projeli i vlakem v těpluškách.
Celodenní akce na letišti, kde se v rámci leteckého dne představilo mnoho historických letadel, jak replik z I. sv. války, tak i II. sv.války spolu s lehkými a akrobatickými letouny, v rámci veřejné bojové ukázky z I.sv. války - přepad německého letiště - zúčastnila i část našeho klubu - 1. sam. Úderný prapor čs. vojska na Rusi. Ukázka začínala mírovým životem německého letiště, kde dlela posádkou strážní německá jednotka. Na letišti byly vyrovnané letouny. Následovalo letecké bombardování, provedené trojicí spojeneckých letounů. Bomby dopadaly na letiště, ničily materiál, vybuchovaly i vyrovnané letouny. Německá posádka letiště se marně pokoušela protiletadlovou palbou bránit, sama měla ztráty, jeden spojenecký letoun poškodila. Po skončeném bombardování ihned zaútočil náš 1.úderný prapor. První náš legionářský útok byl bránícími se Němci zaražen, zaujali jsme pozice. Na pravém křídle zaútočila spojenecká skotská expediční jednotka. Po přestřelce a pokusech zničit kulometné hnízdo jsme se vrhli do útoku a probojovali se až na samotné letiště. Němci přisunuli posily a vytlačili nás za cenu vlastních nemalých obětí z letiště. Jejich přesila sílila a přecházeli v protiútok, měli jsme nemalé „ztráty“, a dle scénáře jsme se stahovali, přičemž jsme byli částečně kryti spojeneckou skotskou jednotkou (SVH HK). Ukázka se divákům líbila. Po závěrečném nástupu jsme divákům střihli i pochod jednotky, který se však ne zcela vydařil. Někteří mají stále mezery v pořadovce. Akci pořádala s „Létajícím cirkusem p. Kindernaye“ Garda města Hradec Králové. Jim patří díky za příjemnou víkendovou akci, zakončenou i kolektivním opékáním prasete. Těším se na příští ročník.
V předvečer státního svátku, ke dni vzniku Československa, ve spolupráci s MÚ Nechanice spolupořádal náš klub tento pietní akt, během něhož byly uloženy do pomníku čs. legionářů prstě z bojišť, na nichž svou krev tito prolévali v době I.sv.války za svobodu Československa. Akce se formou čestné stráže účastnili mimo nás i kolegové z KVH Rota Nazdar v uniformách čs.legionářů z Ruska, Francie a Itálie. Akt proběhl důstojně, i přes počáteční technické problémy a nesecvičenost účastníků.
V souvislosti s reformou Armády České republiky byl k 30.11.2003 zrušen elitní útvar našeho vojska – 4.průzkumný prapor, jenž sídlil v Bechyni. Tento prapor navazoval svou historií na tradici 1.sam. úderného praporu čs. legií v Rusku, tudíž přímo na jednotku, kterou náš klub výstrojí, výzbrojí, výcvikem a připomínáním tradice představuje. Po delší zajímavé spolupráci mezi touto jednotkou a naším klubem, kdy se zástupci 4.průzk. praporu živě zajímali o historii 1.sm. úderného praporu, bohužel byla výnosem ministra obrany tato jednotka zrušena. Při příležitosti rušení tohoto praporu uspořádala jednotka před svým rozpuštěním slavnostní shromáždění, kde se velitel praporu rozloučil s příslušníky jednotky. Celého aktu se účastnil v takřka plném počtu i náš klub coby čestná jednotka na pozvání velitele praporu. Tato akce pro nás byla dále výjimečná i tím, že zásutpcům 4.pr. praporu se podařilo od VHÚ zapůjčit i historický prapor 1.sam. úderného praporu, který nám byl po dobu celé akce svěřen a s nímž jsme i ve slavnostním nástupu pochodovali. To byla pro nás veliká čest, a jistě ten okamžik bude mít každý člen našeho klubu, který se této akce zúčastnil, navždy uchován ve vzpomínkách. Po dobu celého slavnostního aktu byl prapor svěřen Benovi, který s ním pochodoval. Během shromáždění byli dva členové našeho klubu vyznamenáni velitelem 4. průzkumného praporu pplk.Podlipným Pamětním odznakem 4.průzkumného praporu za zásluhy o rozvoj tradic jednotky. Po zbytek dne jsme byli hosty 4.průzkumného praporu, jehož příslušníci včetně velitele se o nás postarali pěkně a na rozloučenou nám věnovali každému i nášivku s odznakem jejich jednotky a další dary, kterých si velmi vážíme. Celý den se velmi vydařil, i počasí nám přálo. Škoda jen, že jsme se nemohli s příslušníky této jednotky, která nám byla tak blízká, setkat za příznivějších okolností… Nezapomeneme přátelského přijetí příslušníků této jednotky a přejeme jim v místě jejich dalšího působení v rámci AČR mnoho štěstí a úspěchů!
| © KVH Českoslovenští úderníci 2010 |