Záznamy akcí

Výcvik v tuhých zimních podmínkách se odehrával na Králicku. Po noclehu v domě rodiny Jirky Charfreitaga a večerní schůzi v Žamberku jsme druhý den přejeli vozy do Petroviček u Českých Petrovic. S plnou polní v uniformách se zimními doplňky, vše dle předpisů a podmínek čs. vojska na Rusi ve stavu z r. 1918, jsme vyrazili na zimní pochod Petrovičky – Dolní Boříkovice. Jednotka postupovala v zástupu s čelním předsunutým zajištěním, v němž se všichni po určité době střídali. Po zdolání velkého stoupáku za Mladkovem po čáře čs. pohraničního opevnění z r.1938 jsme se vnořili do lesa a postupovali hlubokým sněhem. Jelikož zdaleka ne všichni ještě měli zimní doplňky, zimu místy dost pociťovali. S občasnými zastávkami u betonových srubů čs. předválečné armády jsme dorazili ke vchodovému objektu Tvrze Bouda, jedné z pevností, v níž čs. armáda odhodlaně stála v r.1938 připravená k obraně vlasti. Po kratším odpočinku jsme pokračovali v cestě, během níž jsme potkávali jen občasné lyžaře. Když jsme vyšli z lesa po klesající cestě, po níž se již šlo o poznání lépe, než předtím nahoru, otevřelo se před námi široké prostranství, kde mezi zasněženými poli byly Dolní Boříkovice. Když jsme do nich dorazili, měli jsme již za sebou asi 15 kilometrů v těžkém horském zasněženém terénu v zimních podmínkách. Někteří již byli značně promáčeni a hrozilo jim nachlazení. Na křižovatce v obci zavolal Jirka Charfreitag kamarády z klubu, starajícího se o obnovu čs. pěchotního srubu KS-15. Složili jsme zbraně a vaky a vstoje při odpočinku čekali, až dorazí. Brzy dorazila slíbená vytoužená Praga V3S, legendární to vůz v čs. armádě, s Pavlem a Květošem na palubě. Když jsme se pozdravili s nimi a seznámili, vyrazili jsme „vejtřaskou“ k jejich betonovému srubu v kopcích nad Králíkami. Před večerem jsme byli na místě. Celého zimního pochodu se zúčastnili se splněním všech zadaných úkolů cvičení: Pavel J. Kuthan, Standa Prouza, Radek Vorel, Honza Queisner, Jirka Charfreitag, Jirka Vorel a Jakub Hlávko. Cestou jsme již pociťovali symptomy částečné únavy z prodělaného podchodu a všichni se těšili z tepla.

Ve srubu, kde jsme se uhnízdili v dolním podzemním patře, kde je stálá teplota jen pár stupňů Celsia, při sporém světle stropní žárovky, jsme se trošku zahřáli topením, které roztopila spuštěná strojovna objektu. Kluci nám ukazovali vše, co na srubu dosud udělali. Viděli jsme, že za nimi je již kus pořádné práce, jíž věnovali mnoho svého času, úsilí i peněz. V polních vojenských podmínkách na palandách jsme ve srubu, poté, co jsme si na chvilku zajeli do Králíků do restaurace posedět, strávili úspěšně noc. Během večera ještě dodatečně dorazil Pavel Kohout, který tak mohl slasti polních podmínek vychutnávat s námi ostatními a poslouchat uvěřitelné i neuvěřitelné příhody z pochodu.

Druhý den, po ranní rozcvičce, které se zúčastnili jen oceloví členové, jsme vyrazili na prohlídku vojenskohistorického soukromého muzea za Králíkami. Měli jsme individuální možnost prohlídky bez laických návštěvníků, takže jsme měli dost času a klidu si vše pečlivě prohlédnout, jak interiéry expozice, tak vystavenou techniku v exteriérech. Po poledni nás kluci ze srubu ještě odvezli zpět do Petroviček, kde jsme včera nechali naše auta. Zde jsme se s nimi srdečně rozloučili. Děkujeme jim za vstřícnost a pohostinství, těšíme se na případnou další spolupráci. Po odstrojení jsme sedli do aut a vyrazili již k domovu.

Velké díky patří také rodině Charfreitagových, která nám v obtížné situaci, kdy pro nemoc Číži nevyšlo ubytování v Českých Petrovicích, poskytla v pátek na noc před pochodem střechu nad hlavou v domě v Žamberku a byli k nám velmi pohostinní.

"Sokolovo"
17. ledna 2004, Josefov u Jaroměře

Volná rekonstrukce boje 1.čs. praporu u Sokolova v Sovětském svazu v r. 1943. Bojová ukázka pro širokou veřejnost probíhala na bývalém vojenském prostoru za Josefovem na široké zasněžené pláni. Náš klub představoval jednotku sovětské pěchoty se styčným příslušníkem 1. čs. praporu. Vedle nás na linii držely pozice jednotky 1. čs. praporu s podporou dalších sovětských jednotek. Přestože hlavní bojová ukázka pro veřejnost měla proběhnout až odpoledne, pokoušely se dílčí německé jednotky wehrmacht a SS o průzkumné či malé útočné akce. Drželi jsme stálou hlídku v předsunutém postavení pro zabezpečení klidné přípravy na očekávaný hlavní úder. Několikrát jsme museli otravné německé „elektrikáře“ zahnat pár výstřely nebo křikem, než dali pokoj.

Po naši linii putoval v chladných podmínkách, které nám toho dne znepříjemňovali chvilky pohody u ohníčku, čaj, někdy ochucený o zateplující přísady.

Když přišel hlavní útok, organizovaně jsme kladli odpor a dlouho Němcům trvalo, než nás zatlačili. Teprve když sousední jednotka ustoupila, museli jsme z nebezpečí obklíčení a tím potupné hanby zajetí ustoupit. Němci doráželi čím dále více, jejich útokům vévodily „hakly“ a tančík „poručíka Grubera“ R.Balcárka. Několikrát jsme se vrhli do protiútoku a jednou dobili ve svírajících se kleštích i na chvilku znovu již jednou ztracenou pozici. Brzy jsme ji však museli opustit, neboť Němci se valili po celé linii a začínali nás obcházet. Někteří používali i nedovolené sádrové granáty, takže sádrové střepiny z výbuchů potom létaly vzduchem. Naštěstí nikdo nebyl zraněn, a to ani během dílčích rvaček s některými zfanatizovanými idividui v „elektrikářských“ uniformách, kteří se zřejmě duševně propadli v čase a bojovou ukázku prožívali natolik, že někdy bylo nutné jim fyzicky připomenout, že to není skutečné.

V závěrečném útoku jsme skoro všichni v beznadějné situaci a posledním protiútoku „padli“, v čemž se „Němci“ vyžívali. Některé raněné zhovadile stříleli a fotili se u nich. Tyto zbytečné excesy některých jedinců pak byly dodatečně organizátory řešeny.

Vzhledem k nepříznivým klimatickým podmínkám (občasný deštík a nízké teploty) nepřišlo tolik diváků, kolik se zřejmě očekávalo. Přesto těm, kteří přišli se i to málo, co snad viděli, líbilo.

Za náš klub se účastnili: Martin Michal, Franta Soukup, Honza Holub, Pavel J. Kuthan, Pavel Kohout, Radek Vorel, Honza Queisner, Aleš Obst, Jirka Vorel, Jirka Charfreitag, Kuba Hlávko a několik skautíků Honzy Holuba.


C. a K. dělostřelecký bál
7. února 2004, Josefov

Několik členů našeho klubu se zúčastnilo. Po úvodní promenádě přítomných uniformovaných jednotek, kdy jsme jako jediní reprezentovali čs. legie (1914-1920) následovala volná zábava s tombolou, která nám pro špatnou organizaci distribuce lístků zůstala vzdálena, takže jsme ani nemohli nic vyhrát. Během plesu jsme strávili mnoho příjemných rozhovorů s kamarády z jiných klubů při domlouvání případné spolupráce do budoucna a vzpomínání na společně trávené akce v minulosti.


Reprezentační c. a k. ples
13. března 2004, Náchod

Tradičního plesu klubů vojenské historie v Náchodě se letos poprvé zúčastnil i náš klub. Našimi legionářskými uniformami jsme budili pozornost a byli jsme několikráte i zvěčněni místním fotografem pro místní tisk k reportáži z plesu. Naše účast byla vítána organizátory. Rádi jsme se zde setkali zase s přáteli z jiných klubů, tentokrát na rozdíl od tradičních setkání v boji konečně chvíli v klidu a při přátelském posezení. Hudba hrála všechno možné k poslechu i tanci, nápoje i jídlo bylo též v příznivé konstelaci a šťastní z nás vyhráli i hodnotné ceny v tombole. Například Jirka Charfreitag vyhrál úžasný plastový lustr, jiní zase figurky prvorepublikových vojáčků:-) Příznivý dojem z plesu bohužel narušila politováníhodná událost. Náš Kuba Hlávko byl poté, co vyšel na chvilku na čerstvý vzduch před sokolovnou, v níž se ples konal, napaden bandou místních chuligánů. Během rvačky byl zraněn. Než jsme se to dozvěděli a mohli zasáhnout, byli útočníci pryč. Celý zbytek plesu pro nás již tak byl ovlivněn touto smutnou událostí. Po půlnoci jsme se rozloučili s přáteli z jiných klubů a někteří odjeli domů. Několik z nás se ještě na druhý den zúčastnilo speciální prohlídky zrekonstruovaného pěchotního srubu Březinka nad Náchodem a muzea.

Plesu se zúčastnili: Pavel J. Kuthan, Standa Prouza, Radek Vorel, Jirka Vorel, Pavel Kohout, Jirka Charfreitag, Honza Queisner, Kuba Hlávko.


Jarní výcvik klubu
19.-21. března 2004, Slavoňov u Nového Města nad Metují

Přestože nám počasí příliš nepřálo a bylo stále deštivo, klubový výcvik v přicházejícím jaru se vydařil. Jako hosté se zúčastnili i přátelé ze Slovenska – budoucí KVH 7. čs. střelecký pluk „Tatranský“. Mimo již tradičního zopakování pořadovky a cviků se zbraní měli jsme i krátký taktický nácvik na loukách a v lesích zdejšího malebného kraje. V sobotu odpoledne ještě částečně věnován čas nácviku obrany proti noži. Večer následovalo posezení a zábava. Díky patří Jirkovi Charfreitagovi za zajištění ubytování v rodinném domě. Výcvik ukázal velmi dobrou připravenost všech zúčastněných.

Výcviku se zúčastnili: Boris Tatarov, Pavel J. Kuthan, Standa Prouza, Standa Jíra, Radek Vorel, Jirka Vorel, Pavel Kohout a Jirka Charfreitag. A také samozřejmě bratři ze Slovenska.


Otevření prvního soukormého muzea M. Frosta
3. dubna 2004, Josefov

Mirkem Frostem byl náš klub osloven ve věci zajištění čestné stráže při příležitosti otevření jeho soukromého muzea v Josefově. Při příležitosti této akce se sjelo několik desítek hostů, především z blízkého okolí. Přijel však i autobus s výpravou ČsOL z Prahy v čele s předsedou ČsOL gen. Špačkem. Když se nám podařilo po dosažení místa zkompletovat, zaujali jsme post čestné jednotky vpravo od řečníků. Po náš bok se následně postavilo i několik zástupců dalších klubů, především Chvojkovi v prvorepublikových vojenských uniformách. Po ukončení uvítacího ceremoniálu naše jednotka odpochodovala směrem k muzeu, kde jsme po celou dobu otevírací prohlídky plnili taktéž úlohu čestné stráže a zároveň hlídali exponáty. Odpoledne po obědě, který nám obětavě zajistili kolegové z KVH Josefov (patří jim náš dík!), nám Mirek Frost zpřístupnil expozici pro individuální prohlídku pro náš klub. Po prohlídce jsme ještě zaskočili na radnici, kde jsme v místním muzeu shlédli historickou expozici k městu Josefov a účastnili se také částečně rautu, který zde v sálu byl pořádán ku příležitosti otevření muzea Mirka Frosta. Příjemný obsluhující personál se k nám choval pěkně.

Po příjemném osvěžení a syti jsme vyrazili ke vstupu do podzemních chodeb pevnosti Josefov, kde se těsně za pevností měla odehrát veřejná bojová ukázka, pořádaná KVH Josefov z doby dánského tažení z r. 1864. Připochodovali jsme na místo a dali si rozchod v přesvědčení, že se ukázky zúčastníme jen jako diváci ukázky bojů z období, které není sice středem zájmu našeho klubu, avšak rádi se podíváme. Účastnící jednotky již zaujaly v terénu před diváky, jichž tu bylo mnoho desítek, své výchozí pozice a čekalo se na začátek celé ukázky. Dorazila k nám však spojka se žádostí organizátorů, zda bychom mohli v ukázce vypomoci svou palebnou silou, neboť „Dánů“ bylo proti rakouským jednotkám žalostně málo. Po chvíli váhání jsme se vrhli do zbraně, během přelétli bojiště přes strmý dolík a dorazili k „dánským“ silám. Neměli jsme takřka žádnou munici, počítali jsme na tento den jen s čestnou stráží, takže jsme měli max. 3 náboje na muže pro případnou čestnou salvu. Obsadili jsme čelní zákop, kde jsme nebyli divákům moc na očích, takže naše uniformy skoro neviděli. Na postupující formace Rakušáků jsme zahájili palbu. Museli jsme se krotit, i když na většině bylo vidět, že by se rádi vrhli do protiútoku. Nesměli jsme však moc v našich uniformách z jiného období lézt na oči divákům. Nezapomenutelné byly vyjevené obličeje některých „Rakušáků“, kteří při pohledu na nás nechápali, co v ukázce čs. legionáři dělají. Několikrát jsme spolu s další linii „Dánů“ odrazili postupující Rakušáky, přičemž jsme cítili silně absolutní nedostatek munice. Když jsme vystříleli všechny náboje, přičemž velmi pomohla Standova železná zásoba, nezbývalo nám z důvodu nemožnosti bodákového protiútoku (aby nás diváci neviděli) než popadat a nechat Rakušáky přejít. Pak jsme se nepozorovaně úvozem stáhli z bojiště a již opět mezi diváky sledovali konečné boje celé ukázky. Akce se pořadatelům vydařila a nás těšilo, že jsme svou malou troškou k tomu mohli též přispět. Za náš klub se účastnili: Pavel J. Kuthan, Standa Prouza, Radek Vorel, Jirka Vorel, Pavel Kohout, Jirka Charfreitag, Jakub Hlávko a Honza Čížek.


Bratislava 2004
6.-9. května 2004, Bratislava (Slovensko)

Dobové ukázky z údobí II. sv. války se účastnili i někteří členové našeho klubu v řadách sovětského útočného ženijního oddílu, složeného z několika klubů vojenské historie dohromady. Velkou bojovou ukázku k výročí konce II. světové války, která se těšila velkému zájmu diváků a médií, pořádali naši přátelé ze Slovenska. V průběhu boje sovětské armády s německou okupační armádou byla nasazena i těžší dobová vojenská technika.


Oslavy Dne vítězství
8. května 2004, Hradec Králové

Tradičních oslav ukončení II. světové války se formou čestné stráže na Masarykově náměstí účastnil v našich legionářských uniformách i náš klub. S dvěma příslušníky KVH 18. pěší pluk jsme vytvořili kombinovanou čestnou stráž čs. legionářů a vojáků První republiky. Letos součástí oslav poprvé již nebyla přísaha nováčků Armády České republiky, neboť základní vojenská služba byla zrušena. Kromě naší čestné stráže se oslav vedle řečníků a zástupců královéhradeckých organizací a korporací (mezi nimiž nechyběl ani primátor města O. Vlasák) účastnila již jen Posádková hudba Hradce Králové. AČR k našemu překvapení nepostavila ani dvojčlennou čestnou stráž, takže tuto úlohu jsme spolu se zástupcem Selské jízdy plnili jen my. I přes nižší divácký zájem, než tomu bylo v minulých letech zvykem, především zřejmě díky vypuštění vojenské přísahy, se oslavy podařily důstojně. Nad náměstím kromě české vlajky vlála již i vlajka Evropské unie. Náměstí však bylo prázdné, bez vojáků. Za náš klub se akce zúčastnili: Pavel J. Kuthan, Stanislav Prouza, Jiří Vorel, Pavel Kohout, Jiří Charfreitag, Jan Čížek, Jakub Hlávko.


Expedice Itálie 2004
19.-30. května 2004, Itálie

Naše cesta za poznáním. Rozsáhlý zápis najdete zde.


Přemyšl 1915
5.-6 června 2004, Josefov

Veřejná bojová ukázka, kterou uspořádali kolegové z pevnosti Josefov, měla za cíl volně rekonstruovat boje I. sv. války kolem rakouské pevnosti Przemysl. Ta byla v roce 1915 dobyta ruskými vojsky. Následně byla znovudobyta rakouskou armádou. Ukázka byla proto rozdělena na dvě části – v první měla být „pevnost Přemyšl“ (představovaná bastiony pevnosti Josefov) dobyta ruskou armádou, jejíž součástí byly i československé oddíly (čs. legionáři) – ve druhé části potom znovudobyta rakouskými a německými jednotkami. Dorazili jsme na akci v předvečer ukázky, ubytováni jsme byli stylově v kasematech pevnosti na zemi a lehátkách. Mezi kluby vládla přátelská atmosféra po celý večer. Druhý den započala ukázka po krátké účasti vybraných jednotek (mezi nimi náš klub) na Dětském dni, pořádaném Armádou České republiky (během krátké ukázky z I. sv. války se náš klub coby 1. sam. úderný prapor čs. vojska na Rusi střetl s rakouskou armádou - představovanou 18. pěším plukem z Hradce - kdy rakouské jednotky přesilou zvítězily za cenu takřka totálních ztrát). Během následných hlavních dvou ukázek potom u pevnosti jsme se v dusném dni dost naběhali. Počátečním rychlým postupem jsme se po likvidaci několika záchytných rakouských hlídek protáhli rakousko-německou obranou a vnikli do týlu nepřítele za hlavní obranou baštu. Bohužel těsně před připraveným úderem jsme byli staženi zpět do hlavního směru útoku, aby „nás také viděli diváci“. Rakouská obrana opevněného návrší, odkud střílela granátometem a dělem, měla tentokrát tedy štěstí. Nicméně čelním útokem jsme prorazili za okolních bojů, kde se jednotlivé jednotky srážely v kontaktních prudkých bojích, strží pod opevněné návrší, které jsme nakonec dobyli a zajatou rakouskou osádku umluvili ke střelbě do rakouských vlastních řad. Plzeňští „landvéráci“ se přitom vytáhli. Ukázka skončila za ovací početného publika. Během ukázky se stalo několik nedorozumění, která se nakonec vyřešila. Zajaté rakouské a německé vojáky odvedla do zajetí československá eskorta. Ve druhé ukázce bylo vidět, že nám to chtějí Rakušané a Němci vrátit, energicky hned udeřili a museli jsme je několika protivýpady a granátovými údernými útoky zadržovat. Během druhé ukázky byl lehce zraněn ve zmatku boje Pavel J. Kuthan. Ukázka končila nakonec smrtí takřka všech obránců dobyté pevnosti. I tato ukázka se divákům líbila. Těšíme se na další podobné akce a do Josefova, který má většina z nás nedaleko, opět rádi přijedeme.


Blosdorf 1915
6.-9 srpna 2004, Mladějov na Moravě

Této již tradiční akce jsme se i letos rádi zúčastnili. Ze strany klubů vojenské historie se jedná o celkem dobře připravenou akci s již určitým standardem. Noc jsme trávili v našich stanech, které měly na této akci premiéru a zátěžovou zkoušku. Celý večer probíhal mezi účastnícími se kluby v přátelské atmosféře, ať už při ohýncích a pivu, nebo při sledování promítaných dokumentů a Chaplina (dobově na plátno).Účast klubů byla velmi hojná. Organizátory bylo zajištěno i jídlo a pití, takže nám takřka nic nechybělo. Byla příjemná letní noc. Druhý den náš klub po snídani zahájil výcvikem v širých polích, kde se měla ukázka odehrávat. Zejména pro některé naše nové členy to bylo potřebné. Procvičili jsme i několik nových věcí, pěkně se rozehřáli.

Program dne byl potom zahájen pietním aktem v Mladějově u pomníku padlým německým občanům v I. sv. válce (v rakouské c.k. armádě). Byly zde nastoupeny účastnící kluby vojenské historie, kapela, četní diváci a řečníci. Akt zahájil starosta obce, následovaly hymny (mezi nimiž jsme k naší lítosti bohužel postrádali českou, což jsme nechápali) a korunu všemu nasadil řečník, který se sice představil jménem Československé obce legionářské, ale jeho proslov byl ódou na rakousko-uherskou monarchii, zlehčoval a zavrhoval úlohu čs. zahraničního i domácího odboje v době I. sv. války, období I. republiky a suverenitu našeho státu jako takovou. To jsme strpět nemohli, takže jsme jeho výstup nakonec rázně ukončili, (zejména bratr Miro ze Slovenska) s tím, že jsme se rozhodli celou věc prošetřit a protestovat v rámci ČsOL, jíž jsme též členy. Byli jsme velmi rozhořčeni výstupem tohoto řečníka z Brna, který pošlapával tradici a historii čs. legií. Věc tedy budeme dále řešit. Samozřejmě jsme si vědomi, že to nebyla věc organizátorů, kteří nemohli vědět, s čím onen řečník vystoupí na veřejnosti. Po skončení pietního aktu jsme se odebrali zpět do tábora. Odpoledne potom proběhla hlavní ukázka, v níž ruské a československé oddíly dobyly rakouský tábor. Následně přijely německé posily vlakem a vytlačily ruské a československé jednotky z tábora, boje pokračovaly a po doražení další německé posily na bojiště již byla přesila rakousko-německých vojsk velmi citelná. Nepomohl ani spojenecký francouzský stíhací letoun, který na německé pozice nalétával. Všude bylo plno kouře, výstřelů z děl a granátometu, bylo slyšet řev a střelbu z pušek a kulometů. Vzduchem létaly granáty. Náš klub držel bok československé obrany a vytrvale odrážel přesilu nepřítele, jehož linií jsme dokonce dvakráte prorazili. Následně po doražení hlavních německých posil jsme však přesile již dlouho vzdorovat nemohli.Proti nám útočila gardová říšskoněmecká jednotka (Garda Hradce Králové), z boku bosenská jednotka, v prudkém boji na bodáky a nože celá naše jednotka padla, vzdorujíce mezi posledními, když se nám do zad draly již i rakouské jednotky, které prošly hlavní obranou linií. Následoval konec ukázky, „padlí“ ožili a při následném nástupu zúčastněných klubů jsme se všichni též těšili dlouhému a upřímnému potlesku mnoha set diváků, kteří i v takovém vedru, které nám ztěžovalo pohyb během ukázky, se přišli na akci rádi podívat.

Zanedlouho následovala ještě krátká soukromá bojová ukázka jen pro kluby v lese o vlak, již tradiční pokračování akce. Po nástupu i po tomto boji, kdy docházelo i k tvrdým střetům, byla „bojová“ část akce ukončena. Účastníci byli podarováni odznakem a zástupce ACR rozdal všem kondomy v armádním balení jako záruku bezpečnosti:-) Večer potom, již v táboře, proběhl v bratrské atmosféře, při kontušovce, žitné, pivu, jídle a promítaném Švejkovi. Děkujeme organizátorům za další pěkný ročník této již tradiční akce a příští rok určitě opět rádi přijedeme.

Jako čestná stráž (1. úderný prapor) jsme se zúčastnili této akce, která trvala od 1. 10. do 5. 10. 2004 jako připomínka k 60. výročí příchodu paraskupiny Barium, vyslané v roce 1944 z Velké Británie čs. exilovou vládou do českých zemí k plnění úkolů v hlubokém německém týlu. V den vzpomínkových slavností, kterého jsme se účastnili, se odhalovala pamětní deska na rodinném domě rodiny Žabkových v osadě Polsko. Před akcí po krátkém klubovém výcviku v zámeckém parku žambereckého zámku jsme byli pozváni na Obecní úřad města Žamberka. Zde nás osobně s dalšími čestnými hosty uvítal starosta, pan Mgr. Tomáš Kalous. Po krátkém rautu a setkání s pamětníky a účastníky čs. odboje, včetně válečných veteránů, jsme se přemístili do osady Polsko, k domu rodiny Žabkových. Zde byl ve 13.00 zahájen vzpomínkový akt a po fundovaném pěkném proslovu pana starosty a dalších čestných řečníků byla odhalena pamětní deska na domě rodiny Žabkových za zvuků české národní hymny a čestných salv. Účast byla hojná. Kromě našeho klubu se účastnil akce i KVH Rota Nazdar a KVH Západ, dále rota Aktivních záloh Pardubice, Československá obe legionářská (v čele s předsedou gen. Špačkem), Český svaz bojovníků za svobodu, místní Junák, Sdružení veteránů, zástupci Armády České republiky a dalších organizací. Organizace celé akce byla bezvadná, skládáme hold organizátorům akce v čele s panem starostou. Zúčastnilo se i mnoho významných osobností, ponejvíce z Východních Čech a Prahy. Po odhalení pamětní desky se všichni přesunuli na blízkou louku, kde proběhl seskok parašutistů z vojenského vrtulníku. Seskakovali na malý prostor se zavěšenými vlajkami, které jednotlivě za nimi vlály. Pak jsme se přesunuli zpět do Žamberka, kde jsme v místním muzeu shlédli expozici, jejíž část byla věnována též historii skupiny BARIUM a její činnosti v oblasti. Celý den, kdy nám počasí i přes podzimní čas velmi přálo, byl zakončen při občerstvení besedou s pamětníky a účastníky čs. odboje ve velkém sále Obecního úřadu za vedení pana starosty. Děkujeme za příjemně strávený den a přejeme organizátorům mnoho úspěchů při dalších podobných akcích.


Dukla 1944-2004
7.-9. října 2004, Kapišová - Nižný Komárnik (Slovensko)

Ve dnech 8. a 9. října 2004 proběhla na území Slovenské republiky rekonstrukce bojů v rámci Karpatsko-dukelská operace, jejíž 60. výročí si letos připomínáme.

První ukázka proběhla v odpoledních hodinách v pátek dne 8. října v Údolí smrti u obce Kapišová, kde probíhaly jedni z nejkrvavějších bojů KDO. S využitím tankové techniky, která je zde instalovaná jako památník v přírodě, zde byl ukázán postup vojsk Rudé armády a 1.čsas a jeho následné zastavení dobře připravenou německou obranou.

Z vystavených nepojízdných tanků T-34/85 byla pyrotechnicky imitována střelba a následovně zásahy německých protitankových zbraní, které stroje vyřadily. Poté se rozvinula pěchota a s vysunutým průzkumem čekala na signál ke zteči. Po střetnutí průzkumných hlídek a krátké dělostřelecké přípravě vyrazily jednotky s podporou obrněného automobilu BA-64 do útoku. Naše četa 1.GŠISBat útočila na pravém křídle na postavení nepřátelského minometu. Po obsazení minometného okopu byly útočící části zastaveny německou palbou a následujícím protiútokem. Pak probíhal taktický boj místy i muže proti muži do doby, než se na německé straně objevily dva obrněné transportéry, které přinutily vojska RA a 1. Čsas k ústupu. Naše jednotka svoje pozice neopustila a bránila do „poslední kapky krve“ a svým nečekaným odvážným protiútokem v tíživé situaci protivníka zaskočila a málem způsobila zhroucení jeho levého křídla. Protože však početní převaha nepřátel byla velká padla naše četa do posledního muže i ženy.

Můžu říci, že akce byla úspěšná, počasí bylo velmi hřejivé tzv. Babí léto a návštěvnost mě skutku překvapila, protože do Údolí smrti přijelo na 8.000 diváků.

Druhý den se těžiště bojů přesunulo do obce Nižný Komárnik na kótu Obšár (dnes Čerešňa) a počasí tentokrát bylo opravdu Dukelské. Celou noc a nastávající den vydatně pršelo, byla zima a bláto, takže všichni účastníci si mohly nadcházející boje vychutnat s náležitou příchutí reality.

Naše četa dostala úkol prolomit nepřátelské obranné postavení a připravit pozici pro útok jednotce 305. střelecké divize, což se odehrávalo až ve druhé polovině ukázky. Do té doby jsme spolu s ostatními čekali v houštině na protějším kopci a díky počasí, jsme měli možnost ocenit součásti naší výstroje - stanové dílce, pláštěnky, tělogrejky a šiněly, zatímco naproti na svahu nejprve svobodovci a posléze i přísl. 305. se marně snažili ztéci německou obranu. Pak přišla řada i na nás. Postupně jsme se ve vlnách po družstvech přesunuli dolů pod svah a spořádaně v pochodovém tvaru s předsunutou dvojicí pátračů jsme se přesunuli přes vodní tok pod svah kóty Obšár a zaujali východiště k útoku.

Zaútočily jsme plnou silou na část nepřátelské obrany na našem pravém úseku a podařilo se nám ji dobít. Přisunuli jsme protitankové prostředky a očekávali německý protiútok. Ten na sebe nenechal dlouho čekat a zprava z lesa vyjeli dva OT a zaútočily na naše postavení. Po té, co OT objely košatou hrušku uprostřed svahu a stočily se na naše postavení byly zastaveny protitankovými prostředky a palbou protitankové pušky PTRD, jenž si vyžádala značné úsilí obsluhy, aby vystřelila právě včas. Odražení německé náporu bylo signálem pro zasazení ostatních sil stojících dosud v záloze. Všichni rudoarmějci a příslušníci 1. Čsas jsme za bojového pokřiku vrhly do německých pozici a v dešti a blátě jsme klopýtali k zákopům, padali jsme do bláta a zápasili s protivníkem. Po dobytí druhé nepřátelské linie jsme si jen nakrátko oddechli a ihned pronásledovali protivníka k jeho poslednímu pásmu zákopů. Přestože i tady kladl soupeř houževnatý odpor, byl přesto zdolán a všichni si konečně oddechli, že už to mají za sebou a budou se moci jít usušit. Dokonce i déšť ustal a nám byl odměnou potlesk několika tisícovek diváků, kteří vydrželi celou dobu stát v nepohodě a přes nepřízeň počasí sledovat celou bojovou rekonstrukci. Tento zájem nás velmi potěšil a určitě byl pro nás velkou vzpruhou odvést pořádný výkon s plným nasazením, takže když jsme promočení a zablácení sestupovali do údolí, hřál nás pocit, že to opravdu stálo za to.

Slovenským organizátorům se podařilo připravit solidní zázemí, dostatek střeliva a na stravu si věru nemůžeme naříkat, takže díky Romanu Moravcovi a jeho kolegům a těšíme se na příští akci.

Den vzniku Československa
28. října 2004, Hradec Králové

Tradičních oslav vzniku Československé republiky 28. 10. 1918 se i letos účastnil na Masarykově náměstí v Hradci Králové náš klub a to jak svou čestnou stráží, tak i v početném davu účastnících se občanů. Přišlo letos opravdu docela dost občanů uctít památku našeho státního svátku, což nás těšilo. Letošní oslavy, na rozdíl od minulých, již byly bez účasti Armády České republiky, která tento svátek vždy spojovala s přísahou svých nováčků. Spolu se zrušením základní vojenské služby zmizel i tento zvyk. A jelikož i Posádková vojenská hudba Hradce Králové byla dnes účastna na oslavách v Mladé Boleslavi, byla naše čestná stráž jedinou vojenskou součástí oslav. Samozřejmě mimo aktivních důstojníků a válečných veteránů mezi čestnými hosty. Zvukový doprovod akce skvěle zajišťoval Dechový orchestr města Hradce Králové ve svých nových pěkných uniformách.

Po hudební produkci Dechového orchestru, který se vyznamenal, začal samotný akt, a to přímo již pokládáním věnců a kytic k soše prezidenta T. G. Masaryka. Následovaly proslovy některých státních a církevních představitelů, přičemž nejpůsobivější proslov podle nás měl zřejmě patriarcha Československé husitské církve, jenž vzpomněl památku čs. legionářů a jejich přínos pro vznik Československa. Během celých oslav, jichž jsme byli jedinou ozbrojenou součástí vojenského charakteru, se nesl opravdu příjemný sváteční duch. Po oslavách jsme sklízeli sympatie zúčastněných občanů za vzorně předvedený průběh čestné stráže.

Po ukončení oslav na Masarykově náměstí se naše čestná stráž přesunula ještě k Pomníku tří odbojů před Sokolovnou na Eliščině nábřeží. Vzhledem k tomu, že kvůli přestavbě blízkého okolí je už nějakou dobu přístup k pomníku komplikován vchodem na stavební prostor, byl pietní akt zde velmi krátký a bez obřadů. Cítili jsme však, spolu se zstupci města, kraje a místních korporací a spolků, za povinnost zde malou vpzomínkou ve formě věnců a kytic uctít památku Čechů a Slováků padlých za svobodu našeho národa. Po ukončení aktu jsme odcházeli jako poslední. Odpoledne náš klub měl ještě promítání historického dokumentu "Zač jsme bojovali" o historii čs. legií. Při příležitosti státního svátku 28.10. přejeme zdar naší republice a to, abychom byli vždy odkazu těch, kteří samostatnost Československa vybojovali, hodni.

"...Bez Sokola by nebylo legií. Bez legií by nebylo Československa!" - T. G. Masaryk

Když se náš klub dozvěděl smutnou zprávu, že 2. 11. 2004 zemřel plukovník Robert Hladil, rozhodli jsme se, přestože se jednalo o pracovní den, zúčastnit posledního rozloučení s ním. Bratr plukovník byl příslušníkem čs. zahraniční armády v době II. sv. války, účastník bojů u Dunkerque v roce 1944-1945, předseda naší královéhradecké jednoty Československé obce legionářské, náš přítel a fanda naší činnosti. Za náš klub se s ním rozloučila v síni hřbitova v Kuklenách, v Hradci Králové, naše šestičlenná čestná stráž. Čest jeho památce!


Den veteránů
13. listopadu 2004, Předměřice nad Labem

Již tradičních oslav Dne veteránů se spolu s dalšími kluby vojenské historie z královéhradecka zúčastnil i náš klub v našich legionářských uniformách. Kolem 15.00 se shromáždil slavnostní tvar historických jednotek, který po průchodu vesnicí se zastavil nejprve u pomníku padlých ve válce r. 1866, kde byl položen věnec na památku padlých obou válčících stran. Potom průvod po čestných salvách pokračoval k obecnímu pomníku padlých občanů obce v I. a II. sv. válce, kde byl položen druhý věnec na památku padlých. Jeden člen našeho klubu se zúčastnil i kladení věnce, zbytek jednotky byl zařazen v průvodu. Po proslovu starosty obce, v němž vzpomněl i památku čs. legií, následovala čestná salva, po které se opět všechny jednotky pomalým pochodem vrátily přes obec do restaurace Cejnarka, kde bylo připraveno občerstvení. Zbytek odpoledne uplynul v příjemné přátelské atmosféře s ostatními kluby z regionu. Dva zástupci našeho klubu se toho dne účastnili též akce v obci Vápno.


Odhalení pomníku obětem válek
13. listopadu 2004, Vápno (u Chlumce nad Cidlinou)

Při příležitosti odhalení pomníku obětem válek v obci Vápno (u Chlumce nad Cidlinou) byli členové našeho klubu přizváni do řad čestné stráže. O vznik pomníku se zasloužil a jeho odhalení zaštítil Klub přátel vojenské historie Pardubicko za podpory zastupitelstva obce Vápno.

Vánoční večírek klubu
10. - 12. prosince 2004, Adršpach

Konec roku byl ve znamení vánočního klubového večírku, který se odehrál na Kubově chatě u Adršpachu v pěkném prostředí okolní přírody. Vzhledem k vlně nachlazení byla účast členstva asi poloviční. Součástí akce byl i výlet do Adršpašsko-teplických skal, večerní posezení s divadelním představením v pojetí mladých členů klubu.