Záznamy akcí

Na této akci jsme zúročili několik měsíců výcviku pod vedením našeho nového "vojenského" velitele Borise Tatarova, českého krajana z Kyjeva. Rovněž naše výstroj byla ještě lepší než dříve a někteří šťastlivci už drželi v ruce svojí pušku Mosinku. Akce byla vydařenější než v roce 1998 a počasí nám přálo. Celou akci v sobotu ráno zahajoval pochod městečkem, ve kterém jsme měli tu čest jít v čele hned za státní vlajkou. Náš Boris se snažil dát pochodu ještě důstojnější průběh, jakýmsi způsobem "velet", ovšem hned bylo vidět, kdo tráví svůj čas na cvičišti. Průvod směřoval k místnímu kostelíku, kde se konala polní mše za všechny oběti války.

Po tomto slavnostním zahájení se už naše myšlenky upíraly k nadcházející bitvě. Bojová ukázka byla připravena opravdu velkolepě, ve spolupráci s klubem přátel železnice, takže k dispozici byl i improvizovaný obrněný vlak tažený historickou parní lokomotivou. Náš oddíl byl "obrněným vlakem" dopraven do bezprostřední blízkosti nádraží, obsazeného c. a k. vojáky. Bez vyčkávání jsme nádraží napadli a nejdříve vytlačil nepočetnou hlídku "Austriáků" a připravili tak prostor pro příjezd hlavní legionářské jednotky. Poté jsme se stáhli do zálohy, nádraží držela naše hlavní jednotka podporovaná obrněným vlakem. Po počátečních úspěších se nepřítel vzpamatoval a začal nás v přesile zle tlačit ze dvou směrů - od trati a od lesíku u nádražní budovy. Boj probíhal velmi urputně, nikdo nechtěl ustoupit ani o píď země. Po několika vlnách útoků a protiútoků, když hlavní síla našich českých vojsk byla na odjezdu do bezpečí, ale nepřítel se rozhodl toho nedopustit, jsme se na rozkaz našeho velitele rozběhli do bodákového útoku. Náš protiútok zdržel nepřítele právě na onu potřebnou dobu, kdy se hlavní voj bezpečně stáhnul. Bohužel jsme při tomto útoku skoro všichni vykrváceli, zastaveni kulometnou palbou nepřátelských zadních linií.

Celá akce skvěle připravená i s odpoledním programem, spojená s jízdami historickým parním vlakem, patří k tomu nejlepšímu, co jsme zatím zažili.


Železnice u Jičína
25.září 1999, Železnice u Jičína

Účastnili jsme se této akce s přáním, aby zde příště bylo podstatně více legionářů, protože vzhledem k obrovské přesile c. a k. vojsk to zde chvílemi vypadalo jako hon na nás.


Pantheon Národního muzea a Památník Praha svým vítězným synům
28. října 1999

Na základě pozvánky i na základě domluvy s KVH "Gardekorps Praha" se náš klub poprvé účastnil každoročního slavnostního shromáždění ČsOL a SBS v aule Národního muzea. Doufám, že naše čestná stráž důstojným způsobem připomněla, že jsou zde ještě mladí lidé, kterým nejsou lhostejné oběti předků a naše vlast.

Po ukončení následoval pochod Václavským náměstím, Vodičkovou ulicí a dále skrz překvapené turisty na Palackého náměstí. Myslím, že nás velmi mrzelo, že je nás tak velmi málo a že sloužíme spíše jako veřejná atrakce, a to všechno v den našeho státního svátku, ve výročí samostatnosti za kterou padly desetitisíce. Nic nenasvědčovalo, že vůbec je nějaký státní svátek.

U Památníku opět čestná stráž ke kladení věnců legionářských jednot a poté dokonce několik rozhovorů s bratry legionáři.